Venuše a Sherlock Holmes
Jmenuje se po římské bohyni lásky a krásy, ale jinak je planeta Venuše přímo pekelná. Oxid uhličitý tvoří 90 procent její atmosféry. Jím způsobený skleníkový efekt ohřívá povrch na 450 °C a vysušil ji. Nad tím se vznášejí mraky z oxidu siřičitého a kapiček kyseliny sírové. Přesto se minulý týden objevily zprávy, že by tam mohl být život.
Podle dosavadních představ na Venuši existovaly ještě před dvěma miliardami let podmínky pro vznik života. Ale pokud vznikl, zase se v důsledku rostoucího skleníkového efektu „upekl“. Tak to alespoň vědci z NASA popsali před čtyřmi lety na základě počítačového modelování v periodiku Geophysical Research Letters.
Teď ale mezinárodní vědecký tým vyhodnotil z dat radioteleskopů na Havaji a v Chile, že v atmosféře Venuše je plyn fosfan. Je hořlavý, páchnoucí a není jasné, kde se na Venuši bere. Navíc v její atmosféře brzy zaniká, takže se někde musí tvořit znovu a znovu. Výzkumníci, které vedla Jane Gravesová z univerzity ve velšském Cardiffu, to popsali v Nature Astronomy.
Na Zemi fosfan vzniká při průmyslových procesech, ale hlavně jej stále vytvářejí mikroorganismy většinou z tlející organické hmoty.
Na Venuši určitě není průmysl. Počítačové modelování vylučuje hypotézu, že by nalezené množství fosfanu vznikalo při vulkanické činnosti nebo při hoření meteoritů v atmosféře Venuše. Ovšem neexistuje ani důkaz o tom, že jej tvoří nějaké mikroorganismy. Nicméně nyní se to zdá jako jediné vysvětlení.
„Jak říkal Sherlock Holmes: když vyloučíte nemožné, pak to, co zbude, bez ohledu na to, jak nepravděpodobné to je, musí být pravda,“komentovala na webu The Conversation situaci britská astrofyzička Monica Gradyová.
Mikroorganismy opravdu přežijí hodně. Koncem srpna publikovali japonští mikrobiologové ve Frontiers in Microbiology výsledky tříletého pokusu. Při něm robotické rameno na Mezinárodní vesmírné stanici, oblétávající Zemi ve výšce 400 km, umístilo zvenčí na stěnu stanice krabici se sporami bakterie Deinococcus radiodurans. Ve vesmíru přečkaly sluneční radiaci i stále se střídající extrémní teploty – při ozáření Sluncem 120 °C, ve stínu minus 160 °C.
I v několikakilometrových hlubinách pozemských oceánů se daří neuvěřitelným mikroorganismům. Je to v místech, kterým se říká černé kuřáky – hydrotermální průduchy, jimiž z mořského dna proudí voda s rozpuštěným sirovodíkem a minerály a ve vysokém tlaku mívá teplotu i přes 400 °C. Při zchlazení vznikají oblaka „kouře“. V jejich okolí, v horku, tlaku a bez slunečního světla, žijí bakterie a živí se třeba sírou. Pojídá je plankton – a ten se zase stává potravou mlžů a ryb podivných tvarů a vlastností.
Nemůžeme tedy podobně odolné mikroorganismy na Venuši vyloučit. Ale existence fosfanu možná půjde vysvětlit i jiným, zatím netušeným způsobem. Sherlock Holmes by tedy ještě nemohl vědět, co je nemožné, co jenom nepravděpodobné a co ještě neznámé. Život na Venuši stále není jedinou zbývající pravdou.
Na Venuši není průmysl. Počítačové modelování vylučuje, že by fosfan vznikal při vulkanické činnosti nebo při hoření meteoritů v atmosféře. Neexistuje však ani důkaz o tom, že jej tvoří živé mikroorganismy.