Loď řízená hlasováním

Přes dva tisíce nakažených denně a křivka stoupá. Vypovídá to o lecčems, mimo jiné o přímé demokracii.

Od řízení je kapitán. Na loď jej najímá majitel, ve státě voliči, v akciové společnosti akcionáři. Kapitán má rozhled nad věcí, má lidi, kteří mu radí, a ví, kam chceme směřovat. To se od něj očekává.

Loď se nedá řídit hlasováním, ale operativním rozhodnutím. V akciové společnosti nebo ve státě se na valné hromadě (volbách) hlasuje, to ano, ale jednou za čas a o hlavním směru. Nikoli o tom, jestli dnes odpoledne pojedeme doprava, nebo doleva.

Takže teď tu máme příklad jakési přímé demokracie „na druhou“.

Nejenže hlas lidu v denním provozu, ale hlas lidu o operativní podružnosti, jako jsou roušky. To za situace, kdy se nám pandemie vyvíjí pod rukama. A i kdyby, kde je reprezentativní průzkum? Nebo kvalitativní? Ať to má váhu. Ne, oni mi volali. No tak…

Kapitán nás má provést mezi útesy. Má k tomu rozhled z můstku, všechny přístroje a spoustu důstojníků, kteří rozumí svým hejblátkům a jsou mu k ruce. Místo toho naslouchá v podpalubí, jestli se jim tam líbí kymácení zprava doleva, nebo zepředu dozadu. Podle toho to vypadá.

Zapomnělo se, že mandát a odpovědnost je dána na celé období, kam loď doveze, nikoli na příští týden, zda se podává jogurt, nebo piškot. Odpovědnost je těžká, bezesporu. Někdy je jednodušší utéct či umřít než ji nést. Psychiatři by mohli vyprávět.

Mýlí se i ta iluze, že bude lid spokojenější, když se jej pořád někdo na něco ptát. Zejména v době krize lid nechce diskutovat, chce vědět, co má dělat. A kapitán říká, teď velím, pak budu skládat účty. Buď se vám to líbí, nebo ne, potom si to obhájím. Jestli to funguje? Samozřejmě. Na jaře bez problémů a výsledek byl chvályhodný i v mezinárodním kontextu. I za přispění všech možných kibiců, kteří hlídali, zda je to či ono podle ústavních pravidel. Dobře tak. Protože gól z ofsajdu může být sice hezký, ale neplatný.

Proč je směrem k podzimu jinak? Protože kapitánovi neradí tu filozof, tam ekonom, tu vizionář, támhle lékař či voják, ale pořád dokola markeťák. Takový, který potřebuje znát nuance chuti spotřebitele, aby příští měsíc prodal o tři tuny čokolády víc. Takhle se prodává čokoláda, ale neřídí loď.

Tak nějak by vypadala přímá demokracie. Pouze věci k rozhodování by byly o pár řádů větší – a průšvihy jakbysmet.

Když srovnáme jaro a podzim 2020, absolvujeme takový experiment. Jednou jak se pandemie řídit má, podruhé jak se řídit nemá. Mimoděk jsme si rovnou dali pokus ještě jeden: zda ekonomice škodí virus na řetězu držený, anebo z řetězu puštěný. Tento spor již vyhloubil propasti mezi lidmi kdekoli po světě. Málokde si však tento experiment zkusí doma na vlastní zahrádce. Tak uvidíme. Nejpozději na Vánoce.

V krizi chce lid vědět, co má dělat, nikoli diskutovat. A kapitán říká, teď velím, pak budu skládat účty. Buď se vám to líbí, nebo ne, potom si to obhájím.