Friedmanova esej není ideologický pamflet

Před 50 lety vyšla v deníku The New York Times Friedmanova doktrína, klíčová esej amerického ekonoma Miltona Friedmana (1912–2006), nositele Nobelovy ceny za ekonomii za rok 1976, s jasným závěrem: „První a jediná zodpovědnost byznysu je maximalizovat zisk.“V americkém korporátním světě, nemluvě o sféře akademické, se to považuje za překonanou myšlenku. Jak to vidíte vy? Je Friedmanova esej nadčasová? Je už dávno překonaná, nebo naopak překonat nejde?

Autor je předsedou správní rady Institutu pro politiku a společnost

Dominik Stroukal:

že korporace mají společenskou zodpovědnost? Ptal se Milton Friedman a 50 let poté to stále nevíme. Respektive věděli bychom, kdybychom si esej přečetli. Bohužel, kritici svobodné tržní společnosti si z eseje vzali jen její název. Friedman nebrání tomu, aby lidé sledovali jiné cíle než zisk. Ať zakládají školy, charity, starají se o potřebné. Jsou to ale cíle vlastníků firem, nikoliv firem samotných.

Firmy představované svými šéfy se zodpovídají vlastníkům a jejich zájmům. Mají vlastnickou zodpovědnost, chtělo by se říct. Alespoň to tak je ve světě, kde ctíme soukromé vlastnictví. Zodpovídání se komukoliv jinému, kdo firmu nevlastní, je tedy společenskou zodpovědností. Pokud taková zodpovědnost existuje, nemůžeme mluvit o soukromém vlastnictví. Nazývejme pak věci pravými jmény a říkejme tomu socialismus,

Friedman.

Friedmanova esej není ideologický pamflet, ale rozbor terminologie. Bohužel v tomto cíli neuspěla. nabádá

DOMINIK STROUKAL hlavní ekonom skupiny Roklen

Lubomír Lízal: Jen jedna z motivací

Teze neplatí a neplatila už ani tehdy, ostatně nejspíše proto Milton Friedman esej v roce 1970 napsal. Teorie vlastnických práv prošla zejména v šedesátých letech zásadním vývojem. Pokud charakterizujeme v kostce tehdejší vývoj, při stavbě modelu a volbě předpokladů je povinností ekonoma vycházet nikoliv z tradiční maximalizace zisku podniku, ale z maximalizace užitku hráčů (vedení podniku a akcionářů) a zároveň popsat jak motivace (tedy užitkové funkce) aktérů, tak institucionální prostředí, ve kterém nastává interakce hráčů.

Později v sedmdesátých letech k tomu přibyla nutnost zakomponovat teorii asymetrických informací, tedy že ne všichni mají stejné informace, a proto se rozhodování odehrává v prostředí nejen s různými motivacemi, ale i s informačními asymetriemi, kde hráči využívají ve svůj prospěch i vlastností existujících upořádání správy a řízení podniků. Maximalizace zisku byla již tehdy sice důležitou, ale jen jednou z mnoha motivací, které vstupovaly do rozhodování.

Edvard Outrata: Byznys a stát

spěšné podniky vždy přispívaly společnosti činnostmi (nebo jejich podporou) v oblastech mimo vlastní generování zisku. Jsou-li úspěšné, mají většinou vizi a starají se o potřeby zaměstnanců, klientů, obchodních partnerů a také komunity i celého státu. Nakolik se to děje z idealismu při aplikaci vize, nebo proto, že to vyžaduje jejich podnikatelský úspěch v soutěži s konkurencí (tedy zisk), je nejen obtížné rozlišit, ale pravděpodobně se v rozhodovacích procesech firmy ani nerozlišuje. Navzdory tomu nepovažuji za správné takový postup jakýmkoli způsobem vynucovat. Úkol byznysu se liší od úkolu státu a jeho složek a je velmi nebezpečné tyto cíle směšovat. Byznys se zaplevelí negativními jevy, se kterými musí bojovat stát, jako je lobbování a další oblasti pro nadržování a korupci. Řídit firmu jako stát je stejně nemožné jako řídit stát jako firmu.

EDVARD OUTRATA státní úředník ve výslužbě

Tomáš Pfeiler: Stále tužší regulace

Komentátor LN Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

Pokud existuje společenská odpovědnost firem, nemůžeme mluvit o soukromém vlastnictví. Nazývejme pak věci a říkejme tomu socialismus.

Friedmanova esej výstižně popisuje, že není efektivní a racionální, když se firmy pouštějí do bohulibých neziskových projektů. Zatímco před 50 lety představoval pojem společenské zodpovědnosti poměrně marginální jev, v dnešním světě má tato doktrína ambici zcela překopat principy fungování byznysových vztahů.

Zůstává diskutabilní, zda je společenská odpovědnost korporací za všech okolností prospěšná. Pro ilustraci se podívejme na dopad narůstajícího environmentalismu na automobilový průmysl. Tyto snahy mohou způsobit masivní destrukci kapitálu a rozsáhlé ztráty pracovních míst.

Události uplynulých let naznačují, že v budoucnu můžeme očekávat stále tužší regulaci. Myšlenky Miltona Friedmana, jakkoliv logické a správné, se proto v blízké budoucnosti naplnění zřejmě nepřiblíží.

TOMÁŠ PFEILER portfolio manažer společnosti Cyrrus

Debata je redakčně krácena. Dále do ní přispěli Dušan Tříska, Michal Skořepa a Martin Pánek. Celé texty jsou na Českápozice.lidovky.cz.