Bojím se zadlužování domácností
Pro spoustu lidí znamená epidemie covidu balancování na existenční hraně. Jak se krize promítla do hospodaření domácností, zkoumal se svým týmem v rámci projektu Život během pandemie sociolog Daniel Prokop z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Mám obavy, že se domácnosti zadluží a na jaře porostou počty exekucí,“říká v rozhovoru pro LN.
LN O některých skupinách lidí píšete jako o prekarizovaných – těch, kteří během pandemie přišli o původní práci a vykrývají ji dočasnými pracemi. Koho se to obecně dotýká?
Je to skupina naštěstí relativně malá, pohybuje se mezi jedním a dvěma procenty. Jenže pak je tu ještě druhá, větší skupina, která je též ohrožená. Jde o lidi, kterým zkrátili úvazek, mzdu, či jsou na nucené dovolené. A těch už je dvanáct procent. Vypadá to, že k prekarizaci dochází častěji u lidí, kteří neměli ani před pandemií příliš stabilní úvazky – především práce na dohody či na „živnosťák“. Tito lidé jsou nyní postižení nejvíce, typickou oblastí jsou obchody a služby. Třeba někdo, kdo pracoval v hotelu střídavě na dohody, nebo i na živnostenský list. A teď si musí přivydělávat pracemi, které jsou na méně hodin a nedá se ně dlouhodobě spolehnout. Zajímavé na tom také je, že tato skupina nezapadá do definice nezaměstnanosti podle ministerstva práce a sociálních věcí ani statistiků.
LN Ve výstupech studie zmiňujete také to, že změny na trhu práce se dotkly až 30 procent Čechů. To je velká skupina. O koho modelově šlo?
Lidí, kterých se změny dotkly přímo, je ve skutečnosti 15 procent. Takže práci buď ztratili, nebo mají výrazně redukované pracovní hodiny a mzdu. Jenže taková změna zasáhne i lidi kolem nich, nejčastěji členy jejich domácnosti. To už se dostáváme na těch třicet procent. Nejčastěji to jsou lidé, kteří byli pod hranicí chudoby už před krizí. Úplně nejvíce jde opět o lidi na dohodách nebo ty, kteří brali peníze na černo. Ti nám říkají, že u nich došlo k velkému omezení příjmů. Takový nejhorší scénář nám popsalo asi 7 procent lidí.
LN Už jste zmínil vládní program Antivirus pro firmy, které tím mohly pokrýt část mezd svých zaměstnanců a nemusely tak nutně propouštět. Jak hodnotíte jeho účinnost?
Z počátku jsem k tomu programu byl dost kritický, měl pomalý rozjezd. Ale nakonec se povedl, v jednu chvíli držel až 700 tisíc míst, teď už je to číslo samozřejmě nižší, tuším, že okolo 400 tisíc. Kdyby Antivirus nebyl, máme tu o stovky tisíc nezaměstnaných více. Často totiž fungoval totálně – pokrýval v podstatě celou mzdu a lidé pracovali celých pět dní v týdnu. Udrželi tak kontakt se zaměstnavateli. To se tedy povedlo.
LN To se ale bavíme o zaměstnancích. Co ale OSVČ a „dohodáři“, kterým dala vláda jednorázový příspěvek?
Těm skrze antivirus pomoci nešlo. Problém je, že v Česku máme hodně lidí mimo zaměstnanecké poměry a například částečné úvazky máme nepoměrně více zdaněné. V Německu na minimálně mzdě odvádíte okolo 22 až 25 procent, u nás je to 38 procent. Motivuje to proto lidi z nižších příjmových skupin pracovat právě v těch prekarizovaných pozicích, které se ale v krizi téměř nedají zachránit. Je to šedá zóna, o které nemáme moc dobrý přehled. Proto nám třeba vychází, že průměrná mzda stagnuje, zatímco ta mediánová klesá. To znamená, že nižší mzdy klesaly, zatímco průměrnou mzdu táhly nahoru vysoké mzdy. Ty v minulém roce naopak rostly. Jak se to promítlo do té šedé zóny, se ale dozvíme až časem. Bohužel nevidíme, že v ní možná právě teď klesá životní úroveň, a my se pak budeme divit, že budou přibývat exekuce. To bude ostatně tvrdý ukazatel, na kterém se to projeví jako první.
LN Co vám ve výzkumu naopak vyšlo pro domácnosti jako nejlepší štít proti krizi?
Ukázalo se, že není vůbec špatné být v zaměstnaneckém poměru. Byť možná někteří zaměstnanci o práci po ukončení Antiviru přijdou. Hodně pomohou také úspory. Když vám klesne mzda o dvacet či třicet procent, ale máte solidní úspory, nespadnete do existenčních problémů. Když se pokusím výsledky našeho výzkumu interpretovat, tak bych řekl, že velkou roli hrají i výdaje na bydlení. České domácnosti se totiž neliší ani tolik příjmy, jako majetkem. Domácnosti, které žijí „ve svém“, jsou výrazně odolnější než ty, které jsou v nájmech či splácejí hypotéky. Hodně pomohla také vyhlášená moratoria, která odložila splácení úvěrů a hypoték. Týkalo se to okolo 350 tisíc položek od bankovních společností. Ve výsledku to tedy pomáhá stovkám tisíc domácností. Jenže to v říjnu končí.
LN Se současným vývojem by epidemie covidu mohla vrcholit právě někdy v říjnu. Není obnovení splácení časovaná bomba, které bychom se měli obávat?
Podle našich odhadů se odložení splátek týkalo asi 300 tisíc domácností. Největší riziko nyní vidím v přechodu z Antiviru na kurzarbeit, který zkrátí pracovní dobu zaměstnanců a nebude už rozhodně tak vstřícný, jako byl Antivirus. V tomto přechodu se některé úvazky ztratí. Navíc se bavíme o izikovém období. Mezi srpnem a lednem běžně narůstá nezaměstnanost o 50 až 100 tisíc i bez epidemie. Končí totiž sezonní práce a na trhu se objevují noví absolventi. A v této konstelaci, kdy vláda nezvládá epidemiologickou situaci, přijde konec moratorií. Výsledkem může být, že hodně domácností začne šetřit a ekonomika bude zpomalovat. Tím se dostáváme zpět k nárůstu exekucí.
LN Dá se na to nějak připravit?
V první řadě se musí připravit dobře udělaný kurzabeit. Ale měli bychom myslet také na věci, které se nepodařilo dořešit. Třeba přístupnější dávky mimořádné pomoci, aby lidé nepřicházeli například o bydlení. Opět se vrátím také k exekucím, musíme je zpomalit. Dnes 90 procent nově vypsaných exekucí míří na ty, kteří už exekuce mají. Prodlužují se také exekuce, které jsou absolutně nevymahatelné. Lidé se posílají do exekucí za zcela bagatelní částky. Měli bychom věřitele motivovat, aby byli ochotní více čekat. Třeba drobnou zálohou, která se vám po vymožení exekuce vrátí.
LN Kromě toho doporučujete vládě také opatření, která by měla snížit obavy domácností z dalšího vývoje. Jak chcete docílit toho, aby se domácnosti nebály?
Ony se momentálně moc nebojí, což je dobře. Mezi květnem a srpnem se to dost zlepšilo. Například počet domácností, které deklarovaly, že chtějí snižovat spotřebu, klesl ze 45 procent na 22 procent. Což neznamená, že by jim stát neměl pomoci. Například nadměrně byly zasaženy chudší domácnosti s dětmi, takže se nabízí rozšířit počet domácností, které berou přídavky na děti. Je to dle mě lepší cesta, než podporu mířit na „rouškovné“pro důchodce. Ještě nedávno bralo příspěvek na děti 600 tisíc domácností. Teď už je to jen nejchudších 100 tisíc.
Máme tu také solidní podporu v nezaměstnanosti, jenže ta hrozně rychle klesá. Proto jsme s kolegy z Národní ekonomické rady vlády navrhovali, aby se počítala z příjmů před epidemií. To by bylo dobré hlavně tehdy, když by nezaměstnanost rostla.
No a třetí věc, možná znějící banálně, je zvládnout epidemiologickou situaci. Lidé se pak nebudou bát opětovného „zmrazení“země a propouštění.
LN Co vám z celého výzkumu plyne jako největší vykřičník pro následující rok?
Zadlužení až 100 tisíc domácností a navýšení exekucí okolo jara příštího roku. Další obava je pak záměrné omezování spotřeby domácností. Je totiž vidět, že velká část politiků a expertů nechápe, že promořit se zkrátka nemůžeme. Už proto, že exponenciála nakažených roste tak rychle, že zdravotnictví zkolabuje dříve, než se promořit stihneme. Srovnejme třeba Dánsko a Švédsko. Zatímco Dánové nasadili zpočátku poměrně striktní opatření, Švédové nechali vše běžet a šrouby utahovali až v létě. Propad HDP je u obou zemí srovnatelný, ale ve Švédsku měli více mrtvých. Tím chci říct, že špatně řízená epidemie má stejně špatné ekonomické dopady jako úplný lockdown.
LN Ve vašem předchozím výzkumu Rozdělení svobodou jste roztřídili Čechy do tříd podle jejich ekonomického a sociálního kapitálu. Jak se do toho promítne covid?
Opět jde o ty, kteří nemají příliš vysoké příjmy. Jenže pak je to třeba skupina, typicky pracovníků v technických profesích, kteří měli příjmy slušné. Jsou ale zranitelní ve chvíli, kdy o jejich část nárazově přijdou. Chybí jim totiž třeba sociální kapitál, nemají se na koho obrátit. Tahle třída by mohla následkem covidu klesnout. Naopak dlouhodobě krize zřejmě posílí digitalizaci společnosti, z čehož vyplývá, že se nejlépe prosadí mladá metropolitní třída, která bude s technologiemi nejlépe sžitá.