Kladenské rošambo
Kladenské divadlo baví: ani ne tak tím, co produkuje, jako tím, jak s ním tamější konšelé zacházejí. Zřejmě jim nedochází, že vystavují vizitku především sami sobě, politické kultuře, kterou zosobňují. Už pár let trvající instalování a odvolávání zdejších divadelních šéfů se podobá frašce, v níž ale nevystupují žádné legrační postavy, ale živí lidé, kteří by měli dělat náročnou profesi v tak trapných podmínkách. Nemluvě o tzv. Etickém kodexu kladenské scény, jenž vzešel z radnice jako snůška nesmyslů svědčících o neschopnosti vést divadlo. Před čtrnácti měsíci město odvolalo ředitele divadla Jana Krafku (jednatele společnosti) a v šibeničním termínu vyhlásilo výběrové řízení, kam se přihlásila jediná uchazečka, režisérka Irena Žantovská, ta byla posléze instalována. A nyní, ledva nově zvolený primátor Volf dosedl na své křeslo, Žantovskou odvolal a na její místo povolal opět Krafku. Ten byl odvolán kvůli hospodářským ztrátám, ale nyní je to spasitel a Žantovská mluví o vendetě a o tom, že jde o politickou záležitost. V tom má pravdu, ale o politické vlivy šlo i v případě jejího instalování, proti němuž herci i odvolaný Krafka protestovali.
Kladenská scéna posledních let je přímo odstrašujícím případem neblahých politických vlivů na kulturní instituci, kladenští politici do něj už dlouho dosazují ředitele podle toho, jak se jim to hodí, a mluví i do dramaturgie. Začalo to už Blankou Bendlovou, exmanželkou hejtmana Středočeského kraje, vrabci na střeše si cvrlikali, že paní ex dostala divadlo jako bolestné za rozvod, v každém případě na tento post přišla divadlem nepolíbená a proplouvala pár let, protože poslouchala. Autoritu příliš neměla, po divadle se tradovalo, že v případě maléru se zavře v ředitelně a pro uklidnění si prohlíží na webu podprsenky. Přesto i za tohoto stavu se tam podařilo dramaturgovi Danielu Přibylovi rozjet program, který měl parametry progresivní pražské činohry, a divadlo začalo být oceňováno, jenže radnice se o tomto úsilí vyjadřovala spíš pohrdlivě. V té době se vlekla rekonstrukce budovy divadla, za což také nikdo z města nemohl, to jen tajemné síly všechno hatily. Po odchodu Přibyla, kterého Bendlová nepodržela, rada města jmenovala nového uměleckého šéfa, herce Jaroslava Slánského (opět nyní instalovaného), čímž ředitelku vyšachovala a nakonec ji stejně odvolala a dosadila na její místo Krafku. A tak dále a tak podobně, jak je výše uvedeno.
Možno uzavírat sázky, jak dlouho se staronový ředitel ohřeje, kdy mu najdou další nevýhodné smlouvy nebo bude na tapetě, že neuvádí dosti bulváru. Na ten ale vlastní divadlo město nepotřebuje, na to stačí stagiona nebo kulturní dům, kam si může zvát oblíbené umělce. Ovšem město bez stálého divadla se propadá do nižší úrovně a tato ztráta ovlivní řadu dalších segmentů jeho života. Zajímá to ale někoho?
JANA MACHALICKÁ redaktorka LN
Možno uzavírat sázky, jak dlouho se staronový ředitel divadla ohřeje, kdy mu najdou další ekonomicky nevýhodné smlouvy nebo bude na tapetě, že neuvádí dosti bulváru