Není asistent jako asistent
Informace se na nás v těchto dnech řítí rychleji, než jsme schopni vstřebávat, a tak se stane, že si občas někdo spojí i věci, které k sobě nepatří. Jako třeba to s těmi asistenty pedagoga. Objevila se zpráva, že nová vyhláška má jejich počet takzvaně racionalizovat, což de facto znamená redukovat. V zásadě je pravdivá. Zavádějící je ale tvrzení, že nárok na asistenta nemají mít už děti se závažným fyzickým postižením. Mají, jenže na jiného. Konkrétně na osobního asistenta, který jim pomůže zvládat fyzický handicap. Na toho ale nepřispívá resort školství, nýbrž ministerstvo práce a sociálních věcí. Vypadá to jako zbytečná byrokracie, jenže rozpočet je rozpočet. A i když ten školský teď hodně narostl, bezedný není.
Příprava Strategie 2030, kterou připravuje ministerstvo školství a od níž se očekává redukce učiva, se přes komplikace s koronavirem blíží do finále, připomínky se zapracovávají. Jedna z nich říká, že z návrhu není úplně jasné, jak se mají znalosti a dovednosti žáků ověřovat. Pokud je známo, koncepce počítá s tím, že by školy měly dostat možnost jakési sebekontroly. Ve třetí a pak v sedmé třídě by se žáci podrobovali testu, který ukáže, jak si vedou ve srovnání s jinými, aniž by to ale mělo vliv na známky. Takové testování se před lety u nás už zkoušelo a dlužno říct, že bylo celkem moderně pojaté a i mnozí rodiče si je pochvalovali. V podobě čísel a grafů dostali totiž informaci, která je většinou spíš uklidnila, než znepokojila. Ano, ten náš kluk sice nosí každou chvíli z něčeho čtyřku, ale mezi vrstevníky patří pořád k lepším. Možná je ta naše škola jenom hodně přísná. Nebo naopak: Ta naše holka nosí sice jedničky, ale nevypadá to, že by jí šla matematika, jak jsme si mysleli. Někteří ale upozorňují, že výuce a rozvoji dětí neprospívá žádné testování, protože učitelé se pak zaměřují jen na ně. A taky že vedlejším efektem bude snaha některých škol zbavit se žáků, kteří jim kazí průměr. Popravdě, i na tom něco může být. Jako na všem.
Existuje projekt Advokáti do škol, který iniciovala advokátní komora s úmyslem zvýšit právní povědomí žáků. Většinou se to odehrává tak, že právníci nahodí nějaké konkrétní téma a potom reagují na dotazy. Někdy dokonce školáci, většinou tedy spíš středoškoláci, inscenují něco jako vlastní soudní proces. Prostě něco ze života. Právě takové věci dětem ve škole obvykle chybějí, takže úspěch bývá zaručen. Jen škoda, že s něčím ze života nechodí do škol i jiné profese. Třeba by se pak nehlásilo tak moc mladých lidí na práva a tak málo například na techniky.
ránské ministerstvo školství uznalo pochybení v případu učebnice matematiky, z jejíž obálky zmizely dívky a zůstali na ní jen chlapci. Případ vyvolal velkou nevoli na sociálních sítích, takže úřad musel reagovat. Nejprve sice „úpravu“bránil s tím, že kompozice byla příliš zaplněná, ale nakonec slíbil zjednat nápravu. Příští rok prý se žákyně na obálku vrátí. Argument, že holky na matematiku nejsou, totiž zjevně neobstál.