Každá koruna se těžce počítá
Vzhledem k tomu, že Česko stárne, bude přibývat i těch, kdo si ke své penzi potřebují přivydělat 4. Senioři a peníze. Lze vyžít z penze?
otce. Kvůli němu opustila své původní, mnohem lépe placené zaměstnání a sedm let před odchodem do důchodu dělala práci, která jí umožnila flexibilitu. Za svoji mateřskou, ale i za péči dcery o rodiče byla státem „odměněna“nižším důchodem. Zrovna paní Hana je příkladem, že odsudek lidí, že nemysleli včas na zadní kolečka, je odtržen od běžné reality.
„Jsem zdravá, tak si nemám až tak na co stěžovat,“pokračuje pohledná energická královéhradecká patriotka. Hana bydlí ve svém bytě, a je tak ušetřena velkých starostí. Jako samoživitelka však měla hlavně štěstí: „Město v půli 90. let odprodávalo obecní byty do osobního vlastnictví za dnes směšné částky. I tak jsem byla tenkrát zoufalá a nebýt přátel, kteří mi ručili, banka by mi na něj nepůjčila. Splácela jsem byt roky, ale jsem ve svém. Kamarádky, jejichž dům se vrátil majitelům, jsou už dávno pryč. Když dnes čtu, že by získání bytu do osobního vlastnictví mělo být běžnou strategií přípravy na stáří, jsem naštvaná. V 90. letech to bylo
FOTO SHUTTERSTOCK spíš kolo štěstí.“Ceny bytů se mezitím v Hradci Králové vyšplhaly na „pražskou úroveň“. Paní Hana „ve svém“85 m2 velkém bytě ale i tak platí ze zhruba třináctitisícového důchodu měsíčně 9000 Kč za energie a ostatní poplatky a výdaje spojené s bydlením. A tak šetří, jak může. V zimě topí jen v pokoji, kde spí, a v kuchyni, kde tráví nejvíc času. Co se týče jídla, je, jak sama říká, „o jogurtech a tvarohu a ovesné kaši“. Kupuje nejlevnější čaje, kávy, těstoviny. Hodně „polívkuje“i topinkuje. V podstatě nuceně se z ní stala vegetariánka. „Nejím nejzdravěji, ale výdaje na bydlení mi nikdo neodpustí. Jediné, na čem ušetřím, je strava. Nehodlám jen sedět doma a koukat na televizi. Občas chci do divadla, s kamarádkami na výlet, zacvičit si. Koupit si knížku.“Oblečení její úsporný, spartánský život navenek neprozrazuje. Paní Hana nosí věci, které si kupovala ještě v dobách pracovního procesu, a navíc dokáže s vkusem „lovit v sekáči“. Na celé její finanční situaci je pro ni nejnepříjemnější, že ví, že je definitivní. Pokud tedy nevyhraje jackpot. A pokud by ji začalo trápit zdraví, spíše se ještě zhorší.
Se zhruba čtyřmi tisícovkami, které paní Haně po povinných platbách měsíčně zbývají, by samozřejmě nevyžila, ani kdyby pila jen vodu. Když se jí rozbila pračka, složily se jí na novou děti. Ty jí občas přilepší i nákupem ovoce a zeleniny, pomohou s platbami za opravy v bytě. Mimochodem ony samy splácí hypotéky a jako potomci samoživitelky se mají co ohánět, protože na startovací čáře nic nedostaly. To je i odpověď na to, proč matce nepomohou více.
Paní Hana si do koronavirové krize navíc i přivydělávala, i když o tom nikde nemluvila. Uklízela kancelářské prostory firmy, kde předtím pracovala v administrativě. „Divili byste se, kolik žen se o tenhle přivýdělek fackovalo, já ho nakonec dostala protekčně,“směje se trochu smutně. Jak bude vycházet s důchodem teď, když brigáda odpadla, ji trochu znervózňuje. Nechce se spoléhat na děti, ale podvědomě ví, že se bez jejich pomoci neobejde. „Ten pocit mi dost vadí, vždycky jsem byla nezávislá,“dodává.
Pracující senior jako norma
Bez diskuse jsou a budou na tom nejhůře ti, kdo musí vyjít s jedním důchodem. Tolik diskutovaný a dopředu vyčítaný slibovaný jednorázový pětitisícový příspěvek mnohé potěší.
Rozhodně problém neřeší. Korona už mezi námi nějakým způsobem zůstane napořád. Pro spoustu starších lidí bude přivýdělek k důchodu i nadále jedinou šancí k důstojnějšímu životu.
Žijeme v době, kdy spoléhání se, že se o nás stát ve stáří plnohodnotně postará, je u mladších generací mírně řečeno nerozumné. Ta současná, stárnoucí, s odchodem do penze na dosah se musí postavit ke své konkrétní finanční situaci s tvrdou upřímností. Zvážit, kolik má úspor. Co může nebo nemůže prodat. Jestli má, nebo nemá nemovitost k pronájmu, která by mu přivydělala. V čem se může nebo nemůže spoléhat na své děti. Jestli si táhne do důchodu i dluhy.
Podle toho se pak i rozhoduje, jestli chce, nebo vyloženě musí i v důchodu pracovat.
Autorka je spolupracovnicí LN