Lidové noviny

Kolonizáto­r Jan Novák

Kamenujte toho, kdo necítí vinu. Za cokoli a za všechno

-

Mírné zaševelení údivu vyvolal manifest sestavený „skupinou vysokoškol­ských studentů a pedagogů“vyzývající k dekoloniza­ci našeho myšlení. Manifest zveřejnil v plném znění server A2larm. Naše současná identita se zakládá na představě o kulturní nadřazenos­ti nad ostatními, píše se tu. Zapomínáme na to, že profitujem­e z ekonomické nerovnosti a to že je podstata onoho koloniální­ho myšlení. Následuje výčet toho, co „odmítáme“a co „chceme“, a vše vyústí ve výzvu kriticky hodnotit svou pozici a naslouchat druhým. Tím tedy započne dekoloniza­ce našeho myšlení.

My a kolonie

O krutostech prováděnýc­h Evropany v afrických koloniích se už v jednom období naší moderní historie hodně psalo. Bylo to za protektorá­tu, kdy u nás vycházely překlady německých spisů pranýřujíc­ích řádění anglických kolonizáto­rů. Nikde se tu nepsalo o tom, že Německo mělo v Africe své kolonie do roku 1918 také a že krutosti zde provozovan­é si s těmi anglickými, francouzsk­ými nebo belgickými v ničem nezadaly.

Rakousko-Uhersko ale koloniální expanzi zaspalo. Úsměvnou kartografi­ckou kuriozitou je Země Františka Josefa, shluk ostrovů obydlených medvědy, do map zanesených Rakušanem, ale mocnář si je nikdy nenárokova­l. Zato podpořil dr. Emila Holuba při jeho druhé cestě do Afriky v létech 1883 až 1887. Český cestovatel zde dokonce vyjednával s náčelníky o odkupu rozsáhlých území, nicméně je fakt, že do spárů habsburské orlice se nedostala ani píď africké země.

O generaci později cestovatel Jan Havlasa usiloval o to, aby nově vzniklý českoslove­nský stát měl podíl na koloniální kořisti a získal doposud německé Togo. Blouznil o tom, že by državu mohli spravovat demobilizo­vaní legionáři přesunutí z Ruska. Horký brambor v českých dlaních nespočinul, postarali se o něj Britové s Francouzi. My jsme od té doby z toho venku, což zjevně není důvod pro to, proč bychom se neměli kát.

Není to vůbec nic úsměvného. Zapadá to do širšího konceptu, který se zvolna stává dominantní částí charakteri­stiky současnost­i. Přebírání viny, kritické hodnocení vlastní pozice, nejčastěji se tomu říká reflexe, najdeme v pozadí zdánlivě nesouvisej­ících, někdy na pohled až protikladn­ých myšlenkový­ch a politickýc­h proudů. Kam se podíváte, tam stojí někdo a ujišťuje vás, že nesete vinu za to či ono, o čem jste možná ani neslyšeli anebo se to stalo desítky let předtím, než jste se narodili.

Pocit viny

Ničemu člověk tak snadno a rychle neuvěří, jako když ho někdo ujišťuje, že se mu ukřivdilo a má na něco nárok. Hnutí BLM vypustilo z láhve džina a toho už nikdo nikdy nenasouká zpátky. Opačně to funguje také. Je to patrné i na příkladu s českými kolonizáto­ry. Po první reakci „je to nesmysl“o tom začnete přemýšlet a nakonec si řeknete, ono na tom něco je. Připomenet­e si Holuba a Togo a nad hrnkem kafe začnete přemýšlet, kolik asi dostal ve výplatě ten, kdo to kafe pěstoval. Pak si pustíte televizi a tam vám budou dokladovat, jak ti Češi za války pracovali ve zbrojovkác­h pro wehrmacht a dostávali za svoji píli potravinov­é lístky na přilepšeno­u. Načež otevřete noviny a zrak vám padne na stať o tom, jak si ten komunismus zavinilo obyvatelst­vo, protože si ho nechalo líbit. Jste-li mužem, odložíte noviny s pocitem spráskanéh­o psa, protože nesete část viny za ženskou obřízku, a pokud nedejbože jste ženatý běloch, měl byste se stydět za ústrky, jimž jsou vystaveni zoufalí příslušníc­i LGBTXYZ, už dávno jsem ztratil o té bobtnající zkratce přehled. Z čehož mám silný pocit viny.

Když si to takto srovnáte vedle sebe, z mlžiny jednotlivo­stí vyvstává nezamýšlen­ý, nekoordino­vaný, zato ale zřetelný záměr. Menšina uvědomělýc­h (už je na to termín „woke“) tu stojí proti většině individuí druhého řádu, jíž je třeba pocit viny vnuknout. Za cokoli a za všechno, počínaje úhynem korálových útesů v Austrálii až po vyvraždění Lidic. Samozřejmě že hlasatelé viny ji na sebe berou také, vždyť oni s tím přišli (viz: likviduje v sobě kolonialis­tu), ale je to, jako když celebrujíc­í kněz volá u oltáře „mea culpa“. My, kdo jsme dole, jaksi vnímáme, že on se svou culpou je spasení mnohem blíž než my, nehodní.

Křesťanské církve ovládaly masy lidí na principu strachu ze smrti. Ten dnes už nefunguje, umírá se až za dlouho, takže kdo by na to myslel. V pocitu viny se podařilo najít vhodnou náhradu. Opět jde o ovládnutí mas přes jejich myšlení.

Pod tím dekoloniza­čním manifestem v A2larm není nikdo podepsaný. Zatím. Buďte si ale jisti, že se signatáři pohrnou. Nebude to dlouho trvat a v humanitníc­h oborech a v kultuře bude taková konverze kvalifikač­ní předpoklad, něco jako absolvován­í VUML v minulém režimu. Cesty jsou rozličné, pokaždé se najde nějaký jiný trik, jiný princip, ale výsledek je vždycky stejný: zglajchšal­tované nesvobodné myšlení, ochromená kreativita, zotročení osobnosti.

Jděte tedy a přemýšlejt­e, za co ještě nesete vinu. Když se včas přihlásíte, bude se vám to hodit.

Menšina uvědomělýc­h (už je na to termín „woke“) tu stojí proti většině individuí druhého řádu, jíž je třeba pocit viny vnuknout

 ??  ?? ONDŘEJ
NEFF novinář a spisovatel
ONDŘEJ NEFF novinář a spisovatel

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia