Imaginární počty

Jednání o státním rozpočtu nemá cenu sledovat

Ministryně financí Alena Schillerová představila minulý týden první návrh státního rozpočtu na příští rok, a hned se dostala pod palbu kritiky: rozpočet je nerealistický, schodek ve výši 116 miliard korun neuvěřitelně nízký a celé to nemůže vyjít. Což je pravda. Jenže momentálně je to úplně jedno.

Současná jednání o rozpočtu jsou jako vždy rituálními tanečky. Ministryně financí ohlásila rámec státního rozpočtu a teď jedná s jednotlivými ministry o jejich požadavcích. Schillerová bude říkat, že má málo peněz, a ministři zase, že jich potřebují víc. Pak se dojde k nějakým kompromisním číslům. Jenže ta budou momentálně zřejmě na nic. Ze dvou důvodů.

Zaprvé, už stávající návrh rozpočtu je nerealistický. Nepočítá totiž s některými vládními plány, které citelněji zasáhnou rozpočet, včetně zrušení superhrubé mzdy, a tedy snížením daně z příjmu. Bude třeba buď zvýšit plánovaný schodek, nebo někde osekat výdaje. A tím to zdaleka nekončí. Rozjíždí se druhá vlna či druhé kolo první vlny epidemie koronaviru. Je přitom těžké odhadnout, jaké to bude mít dopady na státní rozpočet. Představa, že to ekonomiku nijak nezasáhne, je nesmyslná. Už jen strach z nemoci omezí spotřebu. Navíc mohou přijít tvrdá vládní opatření, která připraví o peníze lidi i firmy, a to přestože kabinet slibuje, že nepoškodí ekonomiku.

Už teď stoprocentně víme, že rozpočet na příští rok nebude vypadat tak, jak ho nedávno načrtlo ministerstvo financí. Nebude dokonce vypadat ani tak, jak to předpovídají ekonomové, kteří dopočítali pravděpodobnou výši schodku. S největší pravděpodobností se dokonce změní i požadavky jednotlivých ministrů na státní kasu, protože kabinet bude chtít kompenzovat lidem ztráty způsobené epidemií. Návrh státního rozpočtu je teď jen teoretickým cvičením, jež si nezaslouží moc pozornosti. Nepřímo to připustila i ministryně financí. Jen je návrh rozpočtu teoretický zřejmě mnohem víc, než si ona i zbytek vlády jen troufnou pomyslet.