Když rajče chutná jako igelit

Nejvíc mě zaskočila ztráta čichu a chuti. Na vše ostatní jsem byl teoreticky připraven. Lékař můj případ vyhodnotil jako průměrný covid průměrného pacienta, a urážet se proto nebudu, díky bohu. Odevzdaně jsem překlepal teploty, únavu, kašel i izolaci, jenže čtvrtý den nemoci mě vykolejila drobná příhoda: nedokázal jsem čichem potvrdit, že to sušené ve sklenici je skutečně máta. Cítil jsem něco jako pach knih.

Zneklidněn, očichal jsem nedávno usušený kopr a usoudil, že s klidným svědomím ho mohu prohlásit za cokoli od oregana po fermentovaného slanečka. Tak úplná je to ztráta. Ovonět a olíznout lžíci dijonské hořčice znamenalo leda se utvrdit, že schopnosti mých čichově-chuťových receptorů poklesly na úroveň velryb, kterým, jak známo, čich schází docela.

Takové zjištění zprvu svádí k lehkomyslným úvahám, že jde o přípravu na krásný nový svět. Vzpomněl jsem si třeba, že jsem chtěl podrobněji psát, jak jeden izraelský startup ohlásil pokrok v 3D tisku masa. Pokročili hlavně, co se týká struktury a textury. Z 3D tiskáren prý už vypadávají nízké a vysoké roštěnce, svíčkové, a dokonce i křehké, prorostlé „hovězí“a` la wagyu.

K dokonalosti chybí maličkost – a právě ta bude pro covid pacienty se senzorickým postižením irelevantní. Zatím se příliš nedaří vtisknout 3D steakům autentickou chuť a vůni.

Když ztráta obou vjemů trvá pátý den, žerty jdou stranou. Vyhledáte si podrobnější informace. Tak například časopis Americké medicínské společnosti upozorňuje, že čichová dysfunkce způsobená napadením viry vymizí sama od sebe jen asi u dvou třetin případů. Ostatní vyžadují léčbu. Lékaři z Fakultní nemocnice v Hradci Králové uvádějí, že 28 procent pacientů, kteří prodělali covid-19, si stěžuje na ztrátu čichu ještě po třech měsících.

Anebo zjistíte, že lidem bez čichu se doporučují zvláštní bezpečnostní opatření: měli by používat požární a plynové hlásiče a neměli by jíst potraviny po uplynutí doby trvanlivosti.

Že rajče chutná jako průmyslový igelit, by se ještě pár dní dalo snést. Krom jiného ale chuť a čich spouštějí vegetativní reakce jako uvolňování slin, žaludečních, pankreatických a střevních enzymů nebo peristaltiku zažívacího traktu. Podílejí se tedy na kvalitě zpracování jídla a mohu potvrdit, že nemoc mi jejich výpadek dala zakusit v několika formách.

Trvalo asi týden, než jsem zaregistroval, že se obě schopnosti začínají velice pomalu navracet. Upozornil mě náhlý poryv chuti a vůně v hrnku kávy, tu jsem ze všech jídel a nápojů identifikoval jako první.

Definitivní potvrzení, že přinejmenším čich je zpět, přineslo příští ráno. Otevřu oči, zhluboka se nadechnu a vtom mi jakýsi vnitřní hlas napovídá: po deseti dnech bys taky mohl vyvětrat.

K dokonalosti chybí maličkost – a právě ta bude pro covid pacienty se senzorickým postižením irelevantní. Zatím se příliš nedaří vtisknout 3D steakům autentickou chuť a vůni.