Náhradník spravedlivého soudce

Promítání filmu Staříci jsem v kinech zmeškal, a tak jsem zůstal odkázán na televizní nedělní večer 1. listopadu.

Jedním z podstatných podnětů ke vzniku díla byl skutečný příběh Pravomila Raichla, který chtěl zabít komunistického prokurátora Karla Vaše. Z dvojice režisérů a autorů scénáře Martina Duška a Ondřeje Provazníka je první z nich původem dokumentarista. Na výsledném tvaru je to znát, podle mě k prospěchu věci.

Originální variaci na road movie více než osmdesátiletého emigranta Vlastimila Reinera, který přijel ze Spojených států, a jeho českého kamaráda Tondy, jejichž cílem je najít a odpravit někdejšího prokurátora a justičního vraha Václava Mráze, vypráví film věcně a na pohled téměř suše. Obraz úsilí obou starců, dovedený do fyzicky neúprosných detailů, nabývá přitom stále dramatičtější povahy. Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička odvedli lidsky přesvědčivé postavy.

Divák tím dostává závažné náměty k zamyšlení. Recenzenti i neprofesionální hodnotitelé chápali Reinerův čin často jako pomstu. Měli kus pravdy, nikoli však pravdu celou. Než Reiner na svou oběť vystřelil, přečetl jí rozsudek. Cítil se tedy jako vykonavatel spravedlnosti nebo jeho náhradník poté, co standardní mechanismy selhaly: zločinný režim ztělesňovali nejen prokazatelní vrazi, nýbrž i činitelé, kteří umožnili jeho nástup, a to včetně prezidenta a ministra obrany, spolupachatelů přípravných opatření, jež vyvrcholila kriminalizací vojáků západního odboje.

V Reinerových očích nepochybně zradili i polistopadoví tvůrci zákonů vycházejících z kontinuity s předlistopadovým řádem-neřádem. Plukovník, který bojoval za svobodu, vzal proto právo do svých rukou. Nesmířil se s naším výkladem spravedlnosti. Lze se mu divit?