Praha byla dána vojsku v plen
Netrvalo ani pět dní a po marných pokusech o vyjednávání byl definitivně dovršen pád českého stavovského povstání
osobně poddali. Pán z Lobkovic pronesl veřejné pokání, oči měl znovu plné slz. Stavové otevřeně veřejně přiznávali svoji vinu za rebelii, kterou spáchali. Maxmiliánův kancléř Jan Kryštof z Preyssingu prohlásil, že přijímá jejich projev lítosti nad rebelií. Vybídl je, aby se zřekli všech uzavřených konfederací, odevzdali konfederační listiny vévodovi a složili do jeho rukou prozatímní hold. Přítomní svolili s výhradou, že musejí počkat na ty, kteří nejsou přítomni a které je nutné vyrozumět.
Z radnice zpět do kaple
Příštího dne se dostavili ještě jednou: „Všichni tři stavové Království českého, císaři již v poddanost uvedení, přinesli knížeti na poručení jeho velikou hromadu konfederací, kteréž předešle s Moravany,
Slezáky, Lužičany, s Uhry i s Gáborem Bethlenem i s Rakušany obojími uzavřeli, odevzdali mu je všecky.“Tomuto slavnostnímu okamžiku byli přítomni rovněž Buquoy a nový královský místodržící Karel starší z Lichtenštejna. Kolik uplynulo času od časného odpoledne 8. listopadu roku 1620?
Ačkoli vítězní spojenci nijak nepospíchali, po necelých pěti dnech byl vlastně dovršen pád českého stavovského povstání. V symbolické rovině jej zakončovalo převezení svatováclavské koruny ze Staroměstské radnice zpět do Svatováclavské kaple.
„Politický velitel“celé operace – Maxmilián Bavorský – považoval také svou misi za skončenou a mohl začít uvažovat o návratu do Mnichova; cestu skutečně nastoupil 17. listopadu. O týden později
... a Fridrich Falcký?
V noci z 8. na 9. listopad roku 1620 nastal patrně klíčový okamžik nejen Fridrichova českého pobytu, ale pravděpodobně celého jeho života.
Jak se český král v této chvíli rozhodne? Mezi jeho nejbližšími, tedy členy královské rady a předními generály, se po celou tu nekonečnou noc svářely dvě tendence. Zůstat? Nebo okamžitě odjet? Když se 9. listopadu rozednilo, bylo rozhodnuto: do bezpečí zatím odjede pouze královna s malým synkem Ruprechtem. Král Fridrich Falcký zůstane a bude dál pokračovat v boji.
Realita však byla jiná. Fridrich navrhoval, že doprovodí královnu jen do Kolína a pak se vrátí. Uvědomoval si ale, že jejich osobní kariéra možná skončila… Zmíněný slib proto nedodržel. Fridrich Falcký opustil pražské souměstí Horskou branou a dal se na Nymburk.
Směr jeho ústupu byl severovýchod, neboť mířil do slezské metropole Vratislavi. Dne 9. listopadu opustil tedy Fridrich Falcký Čechy, a to nejen v této souvislosti, ale navždy! Tím jen potvrdil ono nepříliš lichotivé označení, jímž byl již pár měsíců častován – „zimní král“.
Dne 19. listopadu 1620 dorazila smutná královská kolona s prchajícím panovníkem do zmiňované Vratislavi. Byl to vskutku dlouhý konvoj, který tvořilo 300 vozů, množství jízdních i pěšáků s řadou urozených osob, jako výmarská knížata, hrabata Hohenlohe, Šlik, Solms.
Hned po příjezdu se Fridrich pustil do horečné diplomatické aktivity ve snaze zachránit, případně posílit svou silně pošramocenou pozici. Proto „rozeslal na spěch drahně kurýrů v místa rozdílná a vzácná, zvláště do Uher, do Moravy, chtěje rád vyrozumět, co by dotyčných zemí stavové jako i Bethlen Gábor v příčině té dále před sebe brát a jak pře jeho ujímat se chtěli“. Obrátil se do Holandska, Dánska, Švédska, Anglie, ale i na jiná vzdálenější místa. Ale bylo již příliš pozdě...