Je léto a smí se prskat
Komedie Na palubu! nabízí únik do o něco bezstarostnějšího světa
Snímek Guillauma Braca má dnes na programu online Festival francouzského filmu a jde už o druhou příležitost tento titul v Česku vidět, první předpremiéra se konala v kinosálech v rámci letní přehlídky Tady Vary. Už tehdy mohl snímek o příhodách mladých Francouzů v živém prázdninovém rezortu budit lehkou nostalgii, a co teprve nyní. Scéna, v níž mladá performerka zvesela poprská přihlížející děti, se mezitím zařadila do žánru kriminálního sci-fi thrilleru.
Trojlístek hlavních hrdinů tvoří dva dobří kamarádi a jejich nový známý, jehož potkají cestou na jih do malebného letoviska u řeky na úpatí hor. Félix a Chérif jsou mladí černoši z pařížského předměstí, pro něž takový výlet rozhodně není něčím obvyklým. Energický Félix ovšem v Paříži právě potkal dívku svých snů a dostal nápad, že ji překvapí na prázdninách, kam Alma odjela s rodiči a sestrou. Poněkud zhýčkaný bílý mladík Édouard je zprvu jen řidičem auta, kterým Félix a Chérif cestují v rámci spolujízdy. Řízením osudu však Édouard uvízne v kempu spolu se svými spolujezdci. Přestože zpočátku jsou vztahy mezi nimi poněkud napjaté, nakonec se nesourodá parta dá dohromady.
Mezi Félixem a Almou se to vyvíjí spíše naopak: po počátečním vzájemném okouzlení z Paříže zůstává zamilovaný především Félix, zatímco Alma není z jeho příjezdu příliš nadšená. Navíc se mezi ně vetře ještě světácký zdravotník, a Félix má tedy se záchranou své lásky plné ruce práce. Nenudí
se ale ani Chérif, i když se kvůli chronické ušní infekci nemůže koupat v řece: seznámí se s mladou maminkou, která se v rezortu ocitla bez svého příliš zaměstnaného partnera. Dobromyslný Chérif se osvědčí jako chůva, ale rád by byl i něčím víc. Každá z postav filmu prožívá tyto letní dny trochu jinak, ale společně směřují k hořkosladkým vzpomínkám na mimořádné setkání, které všechny někam posunulo.
Problémy, jaké bychom chtěli Proklamovanou strategií poeticky laděného snímku je propojení tradice francouzské nové vlny s americkou buddy komedií a řekněme, že při troše snahy v něm lze obé najít. To první v nenucenosti, která místy (ne pořád) prostupuje dějem a dialogy, a taktéž v rozličných úvahách nad sociálními či environmentálními otázkami. Naštěstí film netrpí šablonovitostí v tom smyslu, že by kladná či záporná úloha postav mechanicky korespondovala s pokrokovostí jejich názorů. A přestože základní půdorys příběhu jistou schematičnost vykazuje (privilegovaní bílí lépe poznají své méně šťastné bližní a spatří jejich citlivost, schopnosti a vnitřní krásu; podceňovaní černí sympaťáci na oplátku pomohou bílým nalézt to lepší, co v nich je), výsledné vyznění je přece jen vrstevnatější.
Americká buddy komedie (ale možná také vlastní francouzská schopnost idealizovat si skutečnost) do filmu přispěla tím, že problémy, na které se tu porůznu odkazuje, tedy sociální nerovnost, nekompatibilita rozličných skupin obyvatel a bariéry z předsudků, jsou představeny v podobě, v jaké by se nám vlastně docela líbily, protože by nebylo zase tak těžké je překonat. I to ale ke správné letní iluzi patří.
Na palubu!
Francie 2019 Režie: Guillaume Brac Uvádí online Festival francouzského filmu 20. 11.