Mezi sekularismem a islamismem
Po krajní pravici přichází ve Francii se žonglováním s pojmy islám a islamismus i krajní levice. Je to snazší než řešit skutečné problémy
Vposledních týdnech se Francouzi znovu učí rozlišovat islám a islamismus, nebo se naopak utvrzují v přesvědčení, že mezi tím není rozdílu. Islám je víra a náboženství, islamismus je politická ideologie. Stavět mezi ně rovnítko je krokem k tomu, vidět v každém muslimovi buď potenciálního teroristu, nebo naopak oběť islamofobie.
Po sérii nedávných atentátů ve Francii, jež se dávají do souvislosti s opětným publikováním karikatur islámského proroka a projektem prezidenta Emmanuela Macrona bránit sekularizovaný ráz republiky zákonem proti islamistickému „separatismu“, se mobilizují hlasy odpůrců islámu i filipiky obhájců muslimů. Ráz diskusí ilustruje stanovisko, které vyslovil vůdce krajní levicové strany Francie nepokořených Jean-Luc Mélenchon. Odsoudil „nenávist k muslimům maskovanou obavou z ústupu od laickosti“(rozuměj od principu nenáboženské republiky).
Není zcela mimo to, co bylo řečeno. Krajní pravice a konzervativní část Republikánů projevují už jistou dobu sklon přelakovávat svou nechuť, ne-li odpor k určitému druhu cizinců, horlivým přitakáváním zásadě laickosti. Něco o tom, jak se to děje, vypovídá poslední víkend. Marine Le Penová a část pravice se zastaly katolíků, kteří protestovali, že se jim brání v rámci anticovidových opatření shromažďovat se k pobožnostem uvnitř kostelů. Na protest se modlili venku před svými chrámy. Co by se asi řeklo, kdyby šlo o muslimy! Není těžké si to představit, i když laickost zavazuje k rovnosti bez ohledu na vyznání.
Bránit společnost před zneužíváním víry
Avšak citovaný výrok krajně levicového vůdce mířil spíše na vládou připravovaný zákon proti „separatismu“v islámu. Chystanému opatření vrazil punc „protimuslimské nenávisti“, a tak zatemnil rozdílnost islámu a islamismu, z jejichž odlišení projekt zákona vychází. Návrh zákona mluví o „separatismu“,
který nahrazuje dosud používaný pojem „komunitarismus“. Ten označuje snahy – zřetelné zejména mezi muslimy – vystupovat navenek nikoliv individuálně občansky, nýbrž jako celistvá jednotka – komunita. „Komunitaristické“zvyklosti jsou v rozporu s principem občanské rovnosti Francouzské republiky. Vynucovat si výjimky z rovnosti pro všechny bez rozdílu náboženství a rasy se odmítá.
Pojmenování „separatismus“vyjadřuje jasněji než „komunitarismus“to, o co jde: bránit společnost před zneužíváním víry jako argumentu k odlišení se a k podněcování a povzbuzování nevraživosti k ostatním. Nebere v podezření všechny muslimy bez rozdílu. Zákon proti „separatismu“chce stavět překážky islamismu, politickému zneužívání islámu, aniž by ohrozil práva věřících muslimů, praktikují-li své vyznání s respektem k zásadám a zákonům republiky.
Jak vysvětlovat opatření proti „separatismu“v islámu, když muslimové, i ti hledající klidný život doma ve Francii, je vztahují na sebe? Nutno přiznat, že mnoho francouzských muslimů a zejména mladých lidí žije s pocitem, že nemálo ostatních Francouzů nedělá rozdíl mezi islámem a islamismem a téměř každého muslima podezírá z nákazy radikalitou a terorismem.
Mezi francouzskými muslimy a těmi, kteří jsou k nim kvůli svému jménu řazeni, se soudí, že laickost a sekularismus jsou zbraní mířící především na ně, nebo že jde o nějaké alternativní náboženství. Mélenchona, ostatně znalce dějin francouzského laicismu, tyto nálady panující mezi muslimy kupodivu nezneklidňují. Bojovat s nimi je přitom velice aktuální, protože směšování islámu a islamismu jde na ruku rasistům, kteří se vydávají za horlivé ochránce laickosti a sekularity veřejné sféry.
Jean-Luc Mélenchon, deklarující se před několika dny veřejně jako kandidát na prezidenta pro volby v roce 2022, chce zřejmě vnutit veřejnosti názor, že krajně pravicová Le Penová a prezident Macron, jeho velmi pravděpodobní soupeři v příštích volbách hlavy státu, se vlastně shodují v útocích na islám. Marine Le Penová, která se vůči islámu a muslimům staví do pozice horlivého zastánce laickosti, byť zároveň hájí katolíky proti anticovidovým opatřením vlády, a Emmanuel Macron, který vede boj proti „separatismu“jako živné půdě terorismu. Vůdce Nepokořených dodal svými výroky váhu myšlence, že muslimové jsou v obou případech obětí, neboť útočit na islamismus znamená útočit na islám.
ZDENĚK MÜLLER arabista a filozof žijící ve Francii
Instrumentalizace náboženské nespokojenosti Spíše než o cokoliv jiného jde v tomto příkladě o instrumentalizace náboženské nespokojenosti. Prozrazuje se neschopnost nabídnout lidovým vrstvám nějakou perspektivní sociální alternativu a politizovat v dobrém smyslu nespokojenost tváří v tvář bezpráví či skutečné diskriminaci, jak by to slušelo hodnověrné levici.
V roce 2010 popsal Mélenchon výstižně proces vytváření pocitu oběti a pronásledování: „Domnívám se, že ti, kteří mluví o tom, že jsou stigmatizováni okolím, stigmatizují sami sebe. Co je to nosit závoj, ne-li uložit si stigma, a pak si jako oběť stigmatizace stěžovat.“Tady autor výroku šel dokonce nad rámec chystaného zákona proti „separatismu“.
Zaměňování islámu a islamismu a jejich nerozlišování jdou ruku v ruce s muslimskou sebeviktimizací, se stavěním se do role oběti. Popírá vůdce Nepokořených svou bývalou podobu, anebo před deseti lety maskoval nenávist k muslimům starostí o laickost republiky? Spíše tento guru krajní francouzské levice ztlumil jasnou představu laickosti, aby chránil jednotu svého velmi rozděleného hnutí na toto téma. Je přitom zřejmě vedlejší, že krajní levicovost Nepokořených se vlastní neschopností v zásadních otázkách odsuzuje k žonglování s islámem a islamismem a směšuje a zaměňuje jedno druhým obdobně jako její krajně pravicový antipod.
Zákon proti „separatismu“chce stavět překážky islamismu, politickému zneužívání islámu, aniž by ohrozil práva věřících muslimů