Za lidi i za norky?

Když se kácí les pandemie, létají třísky ohledů

Před časem se jeden komentátor New York Times přihlásil k identitě savce. S nadsázkou tím ilustroval politiku identit. Poměry, kdy jsou lidé nálepkováni podle barvy pleti, víry, pohlaví, sexuální orientace a podobně. Autor sděloval: nehlásím se k bělošství ani černošství, k hetero- ani homosexualitě, k mužskému, ženskému ani jinému genderu, ale k savcům. K savectví, jak kdysi deklamovala hudební skupina Ženy.

Jenže v praxi tak savčí identita nepůsobí. Je-li ohrožen člověk, nad ostatními savci si nárokuje prioritu. Dánsko se při epidemii korony rozhodlo vybít 17 milionů norků na svých farmách (40 procent světové produkce norčích kožešin). A následovat chce Irsko, kde chovají 100 tisíc norků. Důvod? U norků se objevila mutace koronaviru přenášející se i na lidi. Přitom vykazuje nižší citlivost na protilátky, což by mohlo snížit účinnost již připravovaných vakcín.

Od toho se odvíjejí otázky etické, politické i strategické. Nepřináší rizika už samy velkochovy zvířat? A když už jsou zaběhnuté, lze zvířata v nich vybíjet preventivně jen při podezření? Je-li pandemie považována za hrozbu rozměrů války (následky srovnatelné jsou), používá-li se válečná rétorika (koronavirus musíme porazit) i legislativa (výjimečné stavy), musíme se pak ohlížet na zákony a etiku? Na etiku jinou než vedenou cílem „přežít a zvítězit“?

Ty otázky jsou formulovány úmyslně provokativně. Pak si člověk lépe uvědomí, jaké posuny „boj s koronavirem“přináší. Když před dvaceti lety v Británii vrcholila „nemoc šílených krav“a zjistilo se, že její forma se vzácně přenáší na lidi, byly vybity čtyři miliony dobytčat. Nyní se vybíjejí miliony norků. Dánský ministr zemědělství sice rezignoval, neboť tento krok neměl oporu v zákonech, ale mezitím ho legalizovala parlamentní většina. Řeknete si, že jsou to detaily. Ale jakmile se uplatňuje postup „když se kácí les, létají třísky“, můžete se vsadit, že některá z těch třísek zasáhne i vás.