Všichni chtějí léčit

Osobní výběr ze světového tisku

Ikdyž je Joe Biden vítězem, americké volby nepřinesly katarzi. Spíše různé výklady faktu, že země je rozdělena v poměru 79 : 73 milionům. Ovzduší přiblíží už podtitul článku, který 4. listopadu na webu Medium publikovala mladá černošská autorka Marley K: Běloši, našlapujte zlehka. Tyto volby testují, jak málo trpělivosti nám zbývá. Čiší z toho výstraha před vlnou rasismu, ba nacismu – a ona skutečně přišla. Alespoň v tom, jak těsný výsledek vnímají progresivistické elity v politice i médiích.

Další text z téhož webu. Polovina Američanů si vybrala Donalda Trumpa. Co nám to říká o současném stavu Ameriky. To napsal mladý bělošský autor Sylvain Saurel. Koho myslí tím „nám“v rozdělené zemi? „Nám“, zástupcům 79 lidských milionů oproti 73 nelidským milionům?

A do třetice Medium. Analytik Umair Haque: Biden vyhrál. Ale tyto volby prověří, nakolik je Amerika opravdu rasistická. Vychází z tweetu ekonomické analytičky Dagen McDowellové, líčící hovor se sousedem: „On: Je třeba zemi spojit. Já: Začněte třeba tím, že 70 milionů Američanů přestanete nazývat rasisty, bigoty a nacisty.“Haque ale vidí problém opačně: ne v tom, jak se těm druhým říká, ale v tom, že oni sami si neuvědomují, že jsou rasisty, bigoty a nacisty.

Zdá se, že leckdo by si přál cosi jako retribuční justici (jak ji známe z éry po roce 1945), ba denacifikaci a převýchovu po vzoru Německa. V tomto ovzduší znějí hlasy po jednotě a uzdravení Američanů, jak to žádá Joe Biden, idealisticky.

***

Ani známé osobnosti nemají zcela jasno. Dokládají to jejich rozhovory pro list Die Welt. Třeba „vypravěč Ameriky“, spisovatel Richard Ford (76). Nechápe, kde se vzalo tolik hlasů pro Trumpa, ale nedělá z něj hromosvod zla. Spíše si všímá, jak se mění chování lidí kolem. Třeba souseda, jenž si dal na zahradu ceduli „Vstup zakázán“– a to v klidné slepé ulici na předměstí ve venkovské Montaně.

Nebo T. C. Boyle (71), spisovatel původem z dělnického prostředí žijící v Kalifornii. Má přátele v horách Sierry Nevady, má je rád, ví o nich vše, tak jako oni o něm. Jeho nejlepší kamarád má na náklaďáku už čtyři roky nálepku s Trumpem, to však Boylovi nevadí, holt s ním o politice nediskutuje. Ale vytáčí ho sám Trump svou arogancí i narcismem. „Chci ho vidět pokořeného,“říká Boyle.

Filozof Slavoj Žižek moc Bidenovi nefandí. Ve svém eseji se hlásí k radikálnímu křídlu Demokratické strany (k její „sociálně demokratické tváři“), k osobnostem jako Bernie Sanders či kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová. A protože provokativní styl je mu vlastní, na rovinu tvrdí: „Biden je něco jako Trump s lidskou tváří, civilizovanější a laskavější, ale dalo by se to vyjádřit i naopak: Trump je Biden s lidskou tváří.“

Tím říká, že žádná revoluce ani převýchova nebude. Dodává, že před 150 lety, po vítězství Severu nad otrokářským Jihem, se tak jako dnes mluvilo o „znovuzrození demokracie“. Byl přijat 14. dodatek ústavy, který Afroameričanům zaručil veškerá občanská práva. Ale následovalo usmíření a kompromis s rasistickou Demokratickou stranou v jižních státech. Trvalo ještě sto let, než se podařilo občanská práva pro všechny prosadit.

Z pohledu radikální levice hrozí usmíření i teď. Žižek cituje Roberta Reicha, intelektuála a bývalého ministra práce: „Jak může Biden vyléčit Ameriku, když Trump léčbu nechce?“

Je pozoruhodné, jak si poslední dobou levice libuje v metafoře nemocné společnosti a její léčby. Přitom její užívání bývalo spojováno s fašisty. Ilustruje to anglická Wikipedie v hesle Georgios Papadopoulos. Šéf řecké vojenské junty z let 1967–1974 byl archetypem fašisty a Wikipedie skýtá výživné ukázky z jeho řečí o léčbě, nemoci a lékařích. Mohlo by to být téma pro jazykovědce i politology.

„Biden je něco jako Trump s lidskou tváří, civilizovanější a laskavější, ale dalo by se to vyjádřit i naopak: Trump je Biden s lidskou tváří,“píše filozof Slavoj Žižek

***

Americké volby rezonují i v Evropě. Též v tom, že předvolební průzkumy ukázaly obraz zkreslený ve prospěch levice. Rainer Haubrich, zástupce šéfa názorové rubriky listu Die Welt, si tohoto fenoménu všímá v Německu. Resortní list Der Journalist otiskl výsledky ankety mezi novinářským dorostem ve veřejnoprávní televizi ARD. V procentech vyznívají stranické preference takto: Zelení 57, Levice (postkomunisté) 23, SPD 12, CDU 3, liberálové 1. „Každý novinář může volit, koho chce,“píše Haubrich. „Ale pokud se politické preference redaktorů tak ostře vymykají preferencím koncesionářů, je skoro nemožné, aby stanice plnila své zadání: vyváženě informovat.“

To je fakt. Zato si leckdo řekne, že to odpovídá pokrokovému výkladu pojmu diverzita čili rozmanitost.