Cesta do pekel. Z Brna
Ve všeobecném srabu, který postihl divadla jakožto instituci založenou na společenském kontaktu, brněnská radnice oprášila výborný nápad – zbavit se svého Národního divadla a zdá se, že záměr přivítali i v Ostravě, kde sídlí další Národní divadlo – moravskoslezské, rovněž placeno a zřizováno z rozpočtu města. Tento nápad, který nemá legislativní oporu a jde proti třicetiletému trendu odstátňování a decentralizace, je třeba striktně odmítnout. Ve hře je ale i řada aspektů spojených s dnešní podobou brněnských divadel, jež odrážejí nedůslednost místních politiků. Ti také pro podporu svého konání notně zkreslují fakta i historii.
Začíná to hned u názvu Národní divadlo Brno a tady je třeba malý historický exkurz. V roce 1990 se ze Státního divadla v Brně po třiačtyřiceti letech stalo Zemské divadlo a po dvou letech Národní, což bylo odůvodněno jako návrat k historickému názvu. Jenže ten nijak nesouvisel se státem, ustanovení Družstva českého národního divadla v Brně v roce 1881 artikulovalo především snahu hrát česky v převážně německém Brně. Což se stalo a přídomek národní různě figuroval v názvu až do roku 1931, pak se divadlo přejmenovalo na Zemské, v roce 1947 na Státní. Za první republiky i předtím bylo jeho zřizovatelem družstvo, a nikoliv stát a to, že jím byl za komunistické éry, je irelevantní, státní bylo vše. Takže argumentace návratem k ideálnímu stavu kulhá na obě nohy. Na druhé straně je pravda, že financování tak významné vícesouborové scény město zatěžuje a stát by na ni měl přispívat, což ale činí. Jenže význam a obslužnost není totéž a Národní vedle města značnou měrou obsluhuje Jihomoravský kraj a ten by se především měl na financování divadla podílet.
Nesmyslné nápady zřejmě budou vznikat do té doby, dokud se nepodaří vydupat systémové řešení, čili dokopat politiky k příslušné legislativě, na kterou se čeká třicet let, a pak přeměnit divadlo v jiný typ právnické osoby. V civilizovaných evropských zemích je toto zákonem ošetřeno dávno, případně smlouvami mezi městy a kraji (spolkovými zeměmi, departementy apod.). Kdy asi s podobnými nápady přijdou jiná města, proč třeba nemít Národní divadlo v Plzni, které je kolébkou českého divadla.
Všude teď mají zřizovatelé problém svá divadla ufinancovat. A jestli chce někdo nyní v parlamentu prosazovat tento hloupý nápad zcela mimo systém a dovést ho k rychle vykvašenému zákonu, tak to je cesta do pekla. Možná by se primátorka Brna měla víc věnovat lobbování za zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře než snaze o zbavení se divadla. Nebo se aspoň našprtat pár faktů téhle problematiky, aby nemusela posílat esemesky svým podřízeným, kteří jí to pro otravnou redaktorku LN mají předžvýkat. A když už to jinak nejde, nepřekliknout se a příslušnou esemesku poslat na správné číslo.
JANA MACHALICKÁ redaktorka LN
Možná by se primátorka Brna měla víc věnovat lobbování za zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře než snaze o zbavení se divadla