Česká odvolávaná
Tu odvolá ministr náměstka, onde prezident soudce. A poškozený se brání. Češi mají novou národní hru
Za celkem pohnutých okolností jsme si kolem roku 1905 vymysleli naši národní, českou házenou. Je to úžasný sport a je fascinující, že si dodnes udržel své příznivce, a to i pod tlakem „obyčejné“házené, která se hraje po celém světě, je olympijská a samozřejmě se těší většímu zájmu publika i sponzorů.
Posledních patnáct let – zdá se – vzniká další národní český sport, totiž „česká odvolávaná“. Spočívá v tom, že si šéf vybere do svého týmu konkrétního hráče a ustaví ho do funkce. To je jakési přípravné kolo. Ministr má svého náměstka, velitel pobočníka, prezident svého kancléře. Hra se rozjíždí v momentě, kdy ministr přestane být spokojený se svým náměstkem a z funkce ho odvolá. To je klíčová nahrávka, jež celou hru spouští. Buď se náměstek spakuje a v klidu opustí svou kancelář, nebo se začne bránit.
Pak má česká odvolávaná několik herních variant, které se za velké pozornosti publika odehrávají u soudů. Vyhraje-li náměstek, dostáváme se do napínavého finále, kdy je jedna funkce obsazena dvěma lidmi. Rozstřel může celou hru ukončit, případně otevřít nové kolo, protože poražený se opět může pustit do boje. Pak je sportovní zážitek pro obecenstvo opravdu poutavý a téměř dechberoucí.
Skutečně špičkové úrovně dosáhla česká odvolávaná v případě předsedkyně Nejvyššího soudu, kterou v roce 2006 odvolal z funkce prezident republiky, leč marně. Přežila i další dva pokusy o svržení, až nakonec rezignovala sama v roce 2015, aby umožnila další změny na Nejvyšším soudu. Reputaci této instituce sice moc nepomohla, ale v nové sportovní disciplíně se rozhodně stala nepřehlédnutelnou šampionkou a v Česku průkopnicí.
Tento sport našel své skalní příznivce zejména v justici, kde mu doslova propadli někteří příslušníci Vězeňské služby, kvalitní hráči jsou ale i z řad státních zástupců, policistů a dalších součástí justice, jež je celkově téměř extraligová. Pozadu nejsou ani šéfové škol, nemocnic a různých kulturních zařízení, kteří hrají sice spíš druhou ligu či krajský přebor, ale se slušnými výsledky.
Kolektivní verze hry – Rada ČT Aktuálně jsme svědky dalšího zajímavého utkání, tentokrát v kolektivní podobě, neboť Rada České televize odvolala svou dozorčí komisi, a přenesla tak českou odvolávanou z okruhu státní správy na pole veřejnoprávní. V zahřívacím kole se již zapojil pan prezident, senátoři, poslanci i sám veřejnoprávní ředitel. Publikum je nažhaveno, takže další duel silných mužstev v české odvolávané může začít.
Podstata tohoto sportu je zvláštní. Ministr nechce už spolupracovat se svým náměstkem, a tak ho odvolá z funkce. Svého času to byla sice nepříjemná, ale celkem jednoduchá věc. Náměstek vyklidil kancelář a předal agendu svému nástupci. Hotovo. Možná to považoval za nespravedlivé, unáhlené, ale nic s tím nenadělal a koneckonců asi ani neměl zájem vysedávat dál na poradách s ministrem, který ho tam už nechce.
Také dnes sice náměstek odejde, ale nová sportovní disciplína spočívá v tom, že si to doma rozmyslí a podá na ministra žalobu. Advokáti se toho chopí a soudy pak na různých stupních zjišťují, zda při odvolání byly dodrženy všechny náležitosti, zda bylo odvolání dobře zdůvodněno a zda nebylo někde odvolanému ukřivděno. Podstata problému už není tak důležitá, nikdo už se neptá, jestli náměstek byl dobrý, nebo špatný, líný, či pracovitý, chytrý, nebo hloupý. Otázkou je, zda byl odvolán správně, a pokud ne, vrací se do funkce.
Tady začíná další těžko pochopitelný prvek této sportovní disciplíny, totiž myšlenkové pochody těch odvolaných, kteří se o své pozice soudí. Chtějí se do své funkce vrátit, a tedy dál spolupracovat s někým, kdo je tam nechce? Sednou si na poradu s ministrem, jenž byl přinucen je vzít zpátky, který s nimi prohrál soudní spor? Jak ta spolupráce bude fungovat a k čemu bude takové ministerstvo?
Rada České televize se svou dozorčí komisí jsou sice v tomto sportu nováčky, ale rozhodně slibnými. Diváci v prvních řadách již zvedli obočí a ozývají se první bojovné výkřiky. V Radě je teď několik nových členů, což je podezřelé už z principu. Jakýkoliv nezvyklý pohyb toto podezření zvyšuje. V sázce není menší hodnota než nezávislost veřejnoprávní televize a jejího objektivního, vyváženého, střízlivého, spravedlivého, osvíceného, zdvořilého a víceméně svatého postoje ke všemu, možná k celému lidstvu, ale určitě ke světovému míru. Riziko sahá až k nejhlubším kořenům demokracie a snad i přírodní zákony včetně gravitace mohou být ohroženy a narušeny, pokud se v České televizi něco změní.
Velká slova na malý terč Schopnost vykřesat tak dalekosáhlé úvahy z banalit je obdivuhodná. Přitom dozorčí komise, to je pět lidí, jež si Rada vybírá jako svůj poradní orgán. Mají mít kvalifikaci a zkušenosti, aby posuzovali ekonomické otázky a radním trochu poradili. No a radní chtějí na tuto práci někoho jiného. Z patnácti jich to tak vidí deset.
Zatímco v házené se hráči strefují malým míčem do velké branky, v odvolávané velkými slovy trefují nepoměrně menší terče. Ovšem zapojit se do této hry může i kdokoliv z publika a téměř každý zaboduje. Možná to je ten důvod, proč se odvolávaná hraje tak často a s takovým nasazením.