Ve znamení hospody

Nebude-li brzy vakcína, společenské pnutí zesílí

Někdy je těžké rozlišit hranici mezi drzostí, provokací a společenským testem. Když se nechal ministr Prymula přistihnout bez roušky před hospodou, mnozí to pokládali za gesto arogance moci. Ale do jaké kategorie patří případ pražské hospody Šeberák? Ta ve čtvrtek i včera otevřela pro štamgasty, jako by nic. Zasáhla policie, našla tam třináct lidí, udělila pokuty a osm osob bylo obviněno z porušení vládního nařízení.

Je otevření hospody přes vládní zákaz arogancí moci? To těžko, protože státní moc okamžitě zasáhla. Je to projev „covidiotů“, „asociálních hédoniků“? Možná, ale ne až tak úplně. Majitel hospody viní vládu z chaosu a je připraven ji žalovat. Z toho nic nebude, neboť právě takové případy si vláda pojistila stavem nouze. Přesto se nelze zbavit dojmu, že provokativní gesto ze Šeberáku odráží širší společenské pnutí.

Může být – ne organizovaně, ale náhodně, instinktivně – součástí zatím nenápadného posunu. Na spotřebitelské rovině odpovídá gestu Václava Klause, když 17. listopadu vyšel na Národní třídu s rouškou provokativně staženou pod bradu. Jsou to kamínky do mozaiky čehosi širšího, co se může hlásit o slovo i ve volební kampani. Každá kampaň potřebuje barikádu. A tato gesta – víc to hospodské než Klausovo, neboť roušky jsou spíše jen symbolické – mohou naznačovat linii asi následující.

Na jedné straně jsou ti, kteří se smiřují s „novým normálem“ve znamení bezkontaktnosti, nemobility, sterility a digitálního světa. Na druhé straně ti, kteří chtějí uchovat jakous takous normálnost v lidských kontaktech i za cenu rizika. Jeden diskutér na Technetu to shrnul takto: Je tu víc příznivců neřešení než promořování. Možná to zahltí nemocnice a budou desítky tisíc mrtvých. Ale pro spoustu lidí je to cena, kterou jsou ochotni zaplatit.

Nepřijde-li během pár měsíců zlom v podobě účinné a dostupné vakcíny, toto společenské pnutí může sílit. A byl by v tom čert, aby se neprojevilo ve volební kampani.