Výpravy do našeho světa
Víte, co mají společného Budeč, svatý Václav, Antonín Zápotocký, Slavoj Amerling a Petr Pithart? Dozvíte se to z druhého svazku kulturních cestopisů Jiřího Peňáse. Ale hlavně zjistíte, že karanténa neznamená konec cestování ani putování.
V„roce korony“– pesimisté říkají spíše „na počátku éry korony“– si našinec všiml lecčeho. Třeba kolik lidí už od jara skuhrá, že se dá cestovat jen velmi omezeně, pokud vůbec. Jako by slovo cestovat platilo jen pro překračování hranic. Jako by neexistovaly možnosti cestování či putování i v jejich rámci.
Že to jde, dokládá už druhý svazek Výprav Jiřího Peňáse. Autor těchto řádek nebude předstírat, že jejich autora nezná – však také nepíše recenzi, ale kulturní tip. Jirka je mladší, tudíž minul šanci skautovat v onom šťastném okně let 1968–1970. Přesto se drží skautského výrazu výpravy oproti mastňáckým výletům. Což má svůj smysl v této knize i v životě.
Oslovuje ty, kteří mají zájem Výprava, byť krátká a jen s pár lidmi, nebo dokonce individuální, má na rozdíl od výletu nějaký obsah, plán či program. A programem Jirkových výprav je poznat zdejší zemi, krajinu, její zrcadlení historie i současný vztah k tomu všemu. Prostě zaznamenávat, jak to vypadá a zda to někam směřuje. Třeba k lepšímu či k horšímu. Poznávat to navštěvováním míst, která byste většinou marně hledali v nabídce cestovek nebo v debatách o pěkně strávených dovolených.
V tomto smyslu jde o víc než cestopisy, vlastivědu coby téma (ta je ve světě progresivistů historickou veteší odvozenou od téměř sprostého slova vlast) či místy až čapkovské úvahy coby žánr. Je to též inspirace, ba návod, jak člověk může cestovat a poučit se i v době, kdy se zdá, že karanténa vše zakázala, zavřela a znepřístupnila.
Pro toho, kdo publicistiku Jiřího Peňáse sleduje už delší dobu, to není překvapení. Je to spíše zákonitý vývoj od fotoblogů až po pravidelné kulturně-cestopisné texty na webu, v posledních letech na Echo24.cz (tištěné pak v Týdeníku Echo). Zmíněná kniha – už druhý svazek po loňských Výpravách pro starší a pokročilé – je souhrnem za uplynulých dvanáct měsíců. Přesně definovat předmět zájmu není snadné. Stačí pohled na soupis destinací: Blatná, Bor u Tachova, Budeč, Čáslav, Český Krumlov, Heřmaň, Javorník, Karlovy Vary, Kuks, Kynžvart, Lanšperk,
Lešany, Letohrad… Často jde o místa obecně málo známá, leč vypovídající něco lidem, kteří projeví zájem. Kteří aspoň tuší, že s vesnicí Heřmaň byli spjati filmový režisér Václav Krška a básník Jan Čarek.
Země Čechů, Němců, Židů, šlechty i církve
Ale i ten, kdo neví o Krškovi, Čarkovi a Heřmani, může ocenit způsob – někdy poučný, jindy zábavně mystifikační –, jakým ho autor informuje. Někde se opírá o vlastní zkušenost (Písek), jinde o zasvěceného průvodce, kterého zná už dlouho (páter Jančařík ukazující východočeské lokality), jinde o studium chytrých knih. Ale to vše vytváří zajímavý celek.
Pro úplnost. V knize najdete i obrázky z Rakouska, Německa, Polska či Maďarska. Těžištěm výprav ale zůstávají Čechy, Morava a Slezsko. Oblast, o níž lze
říci „tato země je naše“s důrazem na inkluzi. Na to, že ji utvářeli zdejší Češi, Němci, Židé, šlechta, církve i lidé ducha v širokém kulturním smyslu. A s kritickým pohledem na to, jak s tím odkazem často nakládají ti, kteří si heslo „tato země je naše“vykládají mocensky či etnicky.
Jiří Peňás: Výpravy pro blízké i vzdálenější, vydala Echo Media, a. s. Praha 2020, 348 stran