Švédský komsomolec a sledi

Když nedávno zemřel skotský herec Sean Connery, byla to pro mě záminka si po čase znovu pustit film Hon na ponorku. Hrál v něm kapitána sovětského podmořského plavidla, který se rozhodl zběhnout do Ameriky. I s tou ponorkou. Mám ten biják rád. Ještě raději mám knižní předlohu od naneštěstí už rovněž zesnulého amerického spisovatele Toma Clancyho. Proto není divu, že mě zaujala přednáška švédského biologa Magnuse Wahlberga z cyklu TED. Týkala se pátrání po ruských ponorkách, jež mělo překvapivý konec.

Švédsko nemá s ruskými podmořskými plavidly dobré zkušenosti. V roce 1981 se poblíž základny švédského námořnictva Karlskrona nečekaně vynořila sovětská ponorka S-363. Najela na podvodní útes a zůstala na něm zaklíněná. U základny neměla co pohledávat. Kromě švédských válečných lodí tam nesměl vůbec nikdo, natož ruské ponorky.

Rusové tvrdili, že zabloudili. Nebylo to ale moc pravděpodobné. Než vrazili do podmořské skály, museli se totiž vyhnout spoustě jiných podobných útesů. Měření záření gama ze švédských lodí navíc prokázalo, že S-363 měla na palubě jadernou zbraň. Její síla odpovídala bombě svržené na Nagasaki. Na Západě vešel mezinárodní incident s ponorkou ve známost jako Whiskey on the Rocks.

Doslova to znamená whiskey na skalách, přeneseně ale také whiskey s ledem. S-363 totiž patřila k třídě ponorek, jíž NATO říká Whiskey. Vychází to z hláskovací abecedy, kterou se i u nás musí naučit každý, kdo dělá zkoušky na vysílačku (Alfa, Bravo, Charlie – až po Zulu).

Rusové zase po nehodě přezdívali ponorce S-363 Švédský komsomolec. Po komsomolcích se totiž tenkrát jmenovala kdejaká ruská ponorka. Švédské námořnictvo začalo být následkem příhody poněkud paranoidní.

V osmdesátých a devadesátých letech mnohokrát pátralo po sovětských a později ruských ponorkách, aniž nějaké našlo. V roce 1994 dokonce napsal švédský premiér Carl Bildt dopis ruskému prezidentovi Borisi Jelcinovi, ať Rusko okamžitě přestane posílat své ponorky do švédských výsostných vod. O dva roky později si švédské námořnictvo pozvalo Wahlberga, aby společně s kolegy pomohl identifikovat zvuk, který považovalo za známku přítomnosti ruské ponorky.

„Zavedli nás do tajné místnosti pod námořní základnou,“popisuje v přednášce. „Seděli jsme tam se všemi těmi důstojníky a oni nám přehrávali ty zvuky. Bylo to poprvé, co je slyšel nějaký civilista.“Wahlberg si představoval, že budou znít jako z nějakého ponorkového thrilleru. V tom se ale mýlil. „Znělo to, jako když smažíte slaninu,“popisuje.

Vědci proto hledali podvodní zdroj drobných bublinek. Nakonec ho našli. Byli to obyčejní sledi. Ti mají, jako spousta jiných kostnatých ryb, plovací měchýř naplněný plynem. Zrovna plovací měchýř sleďů je ale navíc propojený s jejich střevem. V nebezpečí jim to umožňuje rychle vypustit část plynu řitním otvorem. Znamená to spoustu malých bublinek. Sledi žijí v miliardových hejnech. Znamená to ještě větší spoustu malých bublinek. Švédské námořnictvo tak místo cizích ponorek nahánělo rybí pšouky.

Švédské námořnictvo pozvalo vědce, aby identifikovali zvuk, který považovalo za ruskou ponorku. Ti ho nakonec rozluštili. Ukázalo se, že Švédské námořnictvo místo cizích ponorek nahánělo rybí pšouky.