Jsou chvíle, kdy ani dobrá vůle nestačí

Co člověk, to jiný osud a řada lidí z mnoha subjektivních i objektivních důvodů propadne záchrannou sociální sítí. Co v takových chvílích, kdy už nám opravdu reálně hrozí ulice?

Pro řadu lidí, kteří už z různých příčin nejsou schopni splnit podmínky stanovené úřady, se stávají poslední spásou charity a neziskové organizace.

Některé charity poskytnou okamžitou pomoc. Mohou matku s dětmi okamžitě ubytovat na den, dva nebo týden a poradit jí, jak třeba získat střechu nad hlavou v azylovém domě (podrobněji se této tematice budeme věnovat ve 12. pokračování seriálu). Některé neziskové organizace zase pomáhají s kaucemi, které jsou potřeba zaplatit pronajímateli dopředu. Organizace Patron dětí, zřizovaná nadací Sirius, se pomoci s nájmy, do nichž dohnala řadu rodin první vlna pandemie, aktivně věnovala na jaře. Na základě svých zkušeností může názorně vysvětlit, proč byla tato podpora náročná. Proč jen dobrá vůle a soucit nestačí a že nic není jen černobílé.

V čem je zakopaný pes

„V rámci programu mimořádné pomoci naše organizace pomohla nájmy 67 rodinám částkou 1 179 074 Kč,“vysvětluje provozní ředitelka organizace Svatava Poulson. „Zpracování žádostí byl ovšem docela složitý proces, jelikož do hry vstupoval další subjekt – pronajímatel. Toho jsme totiž též prověřovali a hlavně s námi musel uzavřít dohodu o zaplacení nájmu,“dodává provozní ředitelka.

Organizace se pak při prověřování všech potřebných dokladů potýkala s potížemi, kvůli kterým mnoho žádostí zamítla. Zakopaný pes se skrýval nejčastěji v tom, že žadatelé již dlužili nájemné delší dobu (organizace v rámci svého činnosti dluhy nehradí) a pronajímatelé váhali s uzavíráním dohod. Tím se proces prodlužoval. Žadatelé nebyli schopni doložit doklady o úhradě nájmu za poslední dva měsíce (buď měli dluhy, nebo platili pronajímateli nájem „načerno“na ruku). „Žadatelé se také často styděli přiznat svému pronajímateli, že mají problémy s úhradou,“vysvětluje Svatava Poulson. Přitom jejich obavy byly podle ní většinou zbytečné. „Pronajímatelé spolupracovali a nakonec byli rádi, že peníze dostali od nás,“říká ředitelka.

„Přes všechny komplikace, jež s sebou příspěvek na nájem nesl, to byl výborný pocit, že pomůžu lidem, kteří se dostali vlivem pandemie do velkých problémů,“uzavírá téma Yvona Müllerová, jedna z koordinátorek Patrona dětí.

I kvůli lidským kapacitám se organizace při druhé vlně pandemie už nájmům nevěnovala a nevěnuje. Neziskovky bytové problémy rozhodně neřeší, ale když je nejhůř, aspoň trochu „podrží“. dp