Sonda přistála na Měsíci

Čínská sonda Čchang-e 5 úspěšně přistála na Měsíci, kde má odebrat vzorky hornin a dopravit je zpět na Zemi. Informují o tom čínská státní média.

Ázerbájdžánská armáda včera převzala kontrolu nad třetí oblastí v sousedství Náhorního Karabachu. Součástí Lačinského okresu jei strategický koridor spojující Arménii s centrem sporného území.

Tank s ázerbájdžánskou vlajkou následovaný konvojem nákladních vozidel projíždí v neproniknutelné tmě hornatou krajinou. Videozáznam ministerstva obrany v Baku doprovází strohý komentář: „Jednotky ázerbájdžánské armády vstoupily 1. prosince na území Lačinského okresu.“

Tak vypadalo včerejší oficiální „předání“třetí a poslední oblasti, která na základě dohody o příměří uzavřené 9. listopadu mezi Arménií, Ázerbájdžánem a Ruskem přechází pod ázerbájdžánskou správu. Baku s tím nijak neotálelo: ázerbájdžánští vojáci vjeli do Lačinského okresu jen pár minut po půlnoci místního času.

V předchozích dnech již Azerové převzali kontrolu nad Agdamským a Kelbadžarským okresem, které tvoří– stejně jako Lačinský region – „obal“centrální části Náhorního Karabachu. Celý sporný region byl až do vypuknutí války mezi Arménií a Ázerbájdžánem na konci září tohoto roku spravován úřady mezinárodně neuznané (avšak Arménií podporované) Republiky Arcach.

Ze všech tří oblastí, které nyní mění své pány, má Lačinský okres největší strategický význam. Vede jím totiž tzv. lačinský koridor, úzká oblast kolem jediné silnice spojující Arménii s vlastním Karabachem. Podle dohody o příměří má být volný průjezd koridorem i nadále zachován.

Arménie byla k příměří donucena nepříznivou situací na bojišti, kdy její jednotky ustupovaly před útočícími ázerbájdžánskými vojsky. V Arménii je situace vnímána jako potupná porážka a podle korespondenta BBC vládla mezi arménským obyvatelstvem v Lačinském okrese během posledních dní a hodin před odevzdáním území Azerům ponurá, pesimistická atmosféra: „Ženy i muži pláčou a objímají se (…) mnozí zapalují poslední svíčky na místech, která byla skoro po třicet let jejich domovem. Jejich příští destinace se jmenuje Jerevan.“

Před začátkem bojů žilo v Lačinském okrese asi 70 000 lidí, téměř všichni etničtí Arméni. Kolik z nich se pod tíhou změněné situace rozhodlo raději odejít do Arménie, nelze zatím ani odhadovat. Některé zprávy z oblasti mluví o „zcela vylidněných vesnicích“, nicméně pravdivost těchto tvrzení zatím nelze nezávisle ověřit. Jsou i tací, co se – navzdory nejisté budoucnosti – rozhodli zůstat, jako třeba Levon Georgijan, majitel obchodu s potravinami v největším městě Lačinu. „Bojím se jen Boha. Jsem tu dvaadvacet let, začínal jsem z ničeho, všechno jsem vybudoval vlastníma rukama. Snad bude možné pokračovat,“svěřil se osmačtyřicetiletý muž katarské televizi al-Džazíra. Zda mu optimismus vydrží, ukážou příští týdny a měsíce. Z předávaných oblastí nebyly v posledních dnech hlášeny žádné incidenty – jistě i proto, že na pořádek tam podle dohody o příměří dohlížejí ruští vojáci.

Vliv Moskvy roste

Jsou to právě Rusové, kteří prostřednictvím nové situace posilují svůj vliv na neklidném Kavkaze. Dohoda o klidu zbraní z 9. listopadu obsahuje pasáž o rozmístění celkem téměř dvou tisíc ruských ozbrojenců plus armádní techniky.

Ti mají garantovat klid podél linie styku mezi Arménií (respektive zbytkem Náhorního Karabachu) a Ázerbájdžánem. Mandát ruské vojenské přítomnosti je stanoven na pět let, s možností prodloužení.

Ruská armáda má specificky dohlížet na Lačinský koridor a také na nově vzniklou tranzitní trasu spojující hlavní část Ázerbájdžánu s územně oddělenou Nachičevanskou autonomní oblastí. Tento tranzit povede přes jižní část arménského území; Nachičevan byl dosud dostupný jen letecky, případně po zemi z Íránu a Turecka. Rusové tím získají kontrolu nad klíčovými dopravními trasami v oblasti.

Arménie i Ázerbájdžán byly až do roku 1991 součástí Sovětského svazu jako tzv. sovětské socialistické republiky. Ozbrojené střety kvůli statutu a příslušnosti Náhorního Karabachu začaly již o několik let dříve a v roce 1994 skončily porážkou Ázerbájdžánu. Z hlediska postsovětské geopolitiky mají Rusové mnohem blíže k Arménií, což odrážejí i vzájemné smlouvy o spolupráci upravující také vojenskou kooperaci. Na jejich základě funguje mj. silná ruská vojenská základna v arménském městě Gjumri. V posledním konfliktu v Náhorním Karabachu se však Rusové vojensky neangažovali.

Před začátkem bojů žilo v Lačinském okrese asi 70 000 lidí. Kolik z nich se rozhodlo raději odejít do Arménie, nelze zatím ani odhadovat.