Ofsajd je ofsajd, byť o centimetry
Video okrádá hráče i diváky o góly a ničí fotbal. Zbavte se ho. Ostré hlasy zaznívají v posledních týdnech především z Anglie. Oprávněně?
Není prakticky soutěžní týden, aby fotbalová Anglie neřešila těsná postavení mimo hru skórujícího hráče, jehož gól se po kontrole asistentem u videa následně zruší. Kritici aktuálního nastavení jsou vždy slyšet hlasitěji než ti spokojení a kontroverzní rozhodnutí se přetřásají víc než ta správná a jednoznačně přínosná. A tak je to i v případě videa, které nejprve všichni ve fotbale vzývali jako nástroj na vymýcení křivd, aby ho šmahem odsuzovali.
Zatím naposledy rozjitřila vášně situace z pondělní dohrávky 10. kola Premier League mezi West Hamem a Aston Villou. Ve druhé minutě nastavení si útočník hostů Ollie Watkins nahěhl ve patnáct metrů dál směrem ze hřiště.
Ve Watkinsův neprospěch rozhodlo porovnání ramen, což je na rozdíl od paže (která je posuzována už jako nepovolené hraní rukou) také část těla, jíž může hráč vstřelit branku, a tedy je brána v potaz i při zkoumání ofsajdových situací. Jako orientační bod pro rozlišení ramene a paže se aktuálně bere konec krátkého rukávu dresu, což však nemusí být pokaždé stejná délka.
„Pořád nechápu ten neuznaný druhý gól, přece nemůžete skórovat paží. Ale sudí znají pravidla líp než já,“zlobil se po utkání trenér Aston Villy Dean Smith. „Nicméně pokud byl (Watkins) v ofsajdu, beru to. Jenže pak to měla být penalta. Jediným důvodem, proč byl v ofsajdu, bylo totiž to, že ho faulovali,“narážel na Ogbonnovo zatažení za hranicí šestnáctky, které Watkinse rozhodilo.
Řešením je vyřadit lidský faktor
Expert v televizním studiu Sky Sports Jamie Carragher se také zastal Aston Villy. „Můžou se podívat na opakovaný záběr, ale jsou tak posedlí kontrolou ofsajdu, že jim unikne faul,“myslí si bývalý vynikající obránce Liverpoolu a anglické reprezentace s tím, že video místo pomoci rozhodčím spíš odhaluje jejich slabiny.
Jeho vrstevník a ikona Manchesteru United Gary Neville není k videu tak přísný, spíš ho mrzí, že ho fanoušci začali nenávidět. „Pravidlo o ofsajdu horní končetinou je nesmysl. Musí se změnit, pak se VAR stane přijatelnější,“vyzývá, aby se postavení mimo hru posuzovalo podle nejzazšího bodu na noze, ideálně podle kopačky.
To by jistě bylo pro kritiky snesitelnější. Mnozí fanoušci, hráči i trenéři by však nejradši udrželi trend, který se razil ještě před zavedením videa: v případě hraniční situace zvýhodnit útočící mužstvo. I video by podle nich mělo určitý přesah tolerovat.
Nahrává jim nedůvěřivost v metodiku, kterou videorozhodčí uplatňuje. V Česku se ukáže kalibrovaná čára, podle níž lze občas z několika pohledů posoudit situaci různě. V Anglii zaměří souřadnice „ručně“ke zkoumanému bodu na hřišti a technika jim pak automaticky vynese kolmici k označení části hráčova těla. Což někdy vypadá trochu amatérsky a leckdo si řekne, jestli se tomu dá věřit.
Ideálním řešením by tak mohla být poloautomatizovaná ofsajdová technologie podpořená umělou inteligencí, na jejímž vývoji už FIFA začala pracovat. Systém zahrnující senzory a pohledy z několika kamer má během několika sekund inkriminovanou situaci sám vyhodnotit a výsledek oznámit sudímu, podobně jako v případě kontroly dosažené branky.
Jen prosím nevidět spásu v zavádění nějaké tolerované vzdálenosti na jednu kopačku či dvacet centimetrů. Ve fotbale dneska padá dostatek branek a opravdu netřeba ofenzivní hru takto zvýhodňovat. Pak se klidně může stát, že týmy ustoupí od zahrávání ofsajd systému a obránci si radši budou držet soupeřovy útočníky dva kroky před sebou. To by tvorbě šancí také neprospělo. A stejně pak tíž kritikové akurátního posuzování ofsajdů budou křičet, že benevolentní přístup v tom akorát dělá zmatek. Podobně jako současné hodnocení hry rukou.
Gól je prostě gól a ofsajd je ofsajd.