Národ nemá rád nepříjemná fakta
Koncem prosince vlivem covidu chybělo ve Fakultní nemocnici Brno až šest set zdravotníků. „Vakcína teď umožnila velké části lidí chodit do práce. Z personálního hlediska proto věřím, že z nejhoršího jsme venku,“říká její ředitel Jaroslav Štěrba v rozhovoru pro LN.
LN Nejhorší situací si nemocnice procházely koncem prosince, chyběl hlavně personál. Teď je to o něco lepší, můžete si alespoň trochu odpočinout?
Odpočinout je hodně silné slovo pro naši stávající situaci. Určitě nám pomohlo, že máme naočkovanou drtivou většinu zdravotníků, kteří být naočkovaní chtěli. To představuje určitý oddech, přece jen v těch nejhorších chvílích v prosinci nám vlivem covidu chybělo pět set až šest set zdravotníků. To je víc než deset procent našeho personálu, výpadek byl obrovský. Vakcína teď umožnila velké části lidí chodit do práce. Z personálního hlediska proto věřím, že z nejhoršího jsme venku.
LN Jak to vidíte s návratem odkladné péče, kterou momentálně vykonávat nemůžete?
Na to bude mít zásadní vliv případný pokles lidí na lůžkách intenzivní péče. To se zatím bohužel neděje. „JIPky“máme plné, takže na nich slouží i patřičný personál. Tím pádem máme na covidových „JIPkách“lidi, kteří by při návratu odkladné péče chyběli na operačních sálech. Ty nyní jedou na 55 až 60 procent své kapacity. Provoz jsme museli omezit i v dětské nemocnici, ale ne snad proto, že bychom měli tamní oddělení plná covidu. Museli jsme odtamtud přesouvat zdravotníky na pomoc na covidové jednotky do Bohunic.
LN Právě počet hospitalizovaných je podle ministra zdravotnictví Jana Blatného rozhodující pro návrat „normálního“provozu. Podle něj musí jejich počet klesnout pod tři tisíce. Je to vzdálený horizont?
Vidíme sice pokles v počtu nových případů, ale na „JIPkách“se to zatím neprojevuje. Lidé, kteří přijdou s nutností poskytnout jim intenzivní péči, na ní nestráví jen ten bezprostřední čas, kdy se dostanou z nejhoršího, potřebují ji i nadále. Pacient po těžkém zápalu plic ji vyžaduje mnoho týdnů. Pokles hospitalizovaných je určitě pozitivní trend, ale na oddělení intenzivní péče se to propíše až se zpožděním. Proto v horizontu dvou až tří týdnů nevidím možnost otevřít více operačních sálů, protože nemáme dost personálu.
LN Z jakých důvodů?
Nedostatek kvalifikovaného personálu, především pro intenzivní péči, jsme měli již před covidem, a teď se to jen prohloubilo. Souvisí to také se školstvím. Lidé se intenzivně vzdělávají například v rekreologii, spoustě zajímavých teoretických oborů, v brněnském sesterském „doškolováku“, který se oficiálně nazývá Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů (NCONZO), vzdělávají raději piercery a tatéry, než aby vzdělávali lidi pro intenzivní péči. No ale když je třeba operovat, tak nevím, kdo si zvolí raději nějakého „teoretického chirurga“než opravdového operatéra, ale v mediích mají tito různí teoretici daleko větší prostor.
LN Jak si to vysvětlujete?
Ještě dřív, než propukla koronavirová epidemie, jsme páchali řadu hloupostí ve státě i v medicíně. Mezi ně patří i vzdělávání lidí v těchto podivných disciplínách. Na lidi, kteří měli potřebu mít třeba tetování nebo piercing, se navázal určitý byznys i ve vzdělávání. Proto má NCONZO v popisu práce vzdělávat i tyto, z mého dnešního pohledu, nesmysly.
LN I téměř po roce epidemie?
Samozřejmě, mají to stále v popisu práce. Teď je ten proces nicméně zastavený. Uvádím to ale jen proto, abych poukázal na pokřivenost systému, do kterého jsme se dostali. Koronavirová epidemie i „infodemie“má alespoň to pozitivum, že lze na tyto věci poukázat.
LN FN Brno je v covidovém režimu prakticky rok. Jak se to na špitále podepíše?
Dlouhodobé dopady teprve uvidíme. Negativní dopady ale můžeme vidět už teď, lidé jsou unavení, naštvaní a otrávení. Zdravotníci jedou tak dlouho na plný plyn, ale přitom řada jejich kamarádů či spolužáků, kteří se rozhodli živit něčím jiným mimo zdravotnictví, jsou doma na „onlajnu“a home office. Někteří z nich se trochu vezou jako černí pasažéři, zatímco zdravotníci pracují do úmoru. Snažím se ale vidět i pozitiva. Stát si očividně uvědomil, jak důležité zdravotnictví je a že je třeba ho nějak financovat. Potřebujeme jasnou a regionálně proporčně rozvrženou páteřní síť s jasnou rezervní kapacitou, abychom nemuseli běžet podle ekonomických pouček úplně na doraz, jak jsme to viděli třeba v některých oblastech v Americe.
LN Vy sám se setkáváte s reakcemi, kdy by lidé tvrdili, že si zdravotníci pořád jen stěžují?
Víte, já do práce přicházím před půl sedmou a jen občas se mi povede po příchodů domů stihnout večerní zprávy. Lidí mimo nemocnici proto moc nepotkávám. Občas si telefonuji s kamarády, ale nemám Twitter ani Facebook, proto asi takový typ reakcí příliš nezachytávám.
LN Přijde vám při kontaktu s přáteli, že existuje informační bariéra o tom, jak to v nemocnicích teď skutečně vypadá?
Něco takového samozřejmě existuje, podílí se na tom i zákaz návštěv v nemocnicích. Stačí se podívat na negativní reakci, jakou vzbudilo zveřejnění fotografií z jednotek covidové intenzivní péče, kde některé z nich byly velmi intimní. Národ si nepřeje být konfrontován s nepříjemnými fakty, je v lidské přirozenosti takové informace vytěsňovat.
LN Narážím na názory lidí, kteří byli v nemocnici z „necovidových“důvodů a nemocnice jim prý nepřišla plná, jak píší média. Co byste jim vzkázal?
Přijďte a zkuste s námi strávit déle než těch pět minut na chodbě. Přijďte se podívat na jednotky intenzivní péče. Navštivte naší starou zástavbu v Bohunicích, infekční kliniku, plicní kliniku, gerontologickou kliniku, rehabilitaci a další jednotky, které se musely změnit v covidová oddělení. Přijďte si povídat s lidmi, kteří se o nemocné starali a bohužel příliš často boj s covidem i prohrávali.
LN Jak hodnotíte přínos armády a dalších složek státu?
Armáda, hasiči nebo policisté nám ohromně pomohli především vědomím, že v tom zdravotníci nejsou sami. Jejich praktický přínos pro zvládnutí epidemie byl ale alespoň u nás v nemocnici spíše v hodnotách promile. Mnohem větší roli sehrála psychická pomoc. Na pár týdnů tam nastoupilo pár mladých chlapů, kteří sestrám pomohli stěhovat více než stokilové pacienty. Za to jim patří obrovské díky. Myslím, že je dobře, že se nám na pozici sester objevují muži, působí i na pozici vrchních sester. Genderová rovnováha se v tomto směru začíná vyrovnávat.
LN S organizací očkovacího centra vám pomohli i matematici a „modeláři“z Vysokého učení technického v Brně. Položila výpomoc základy pro budoucí mezioborovou spolupráci?
Pevně věřím, že ano. Nechci používat termín „poučení z krizového vývoje“, to mi působí do dnešního dne ujímání, ale společnost se z epidemie skutečně poučila. Přišla na hodnotu pospolitosti. Epidemie jako tato může přijít kdykoliv a my na to musíme umět společně reagovat.
LN Nemáte obavu, že lidé zanevřou na různé screeningové a preventivní programy, když se jim teď moc nechce do nemocnic chodit?
U části lidí k tomu skutečně dojít může. Jako dětský onkolog mohu říct, že já a kolegové se snažíme, aby k tomu nedošlo. V těchto dnech jsem dopisoval text do společného manifestu řady onkologů, jež směřoval právě k připomínání, aby lidé na prevenci nezapomínali. Ani bláznivá covidová doba nás nesmí zaslepit. Promoříme se, proočkujeme se a budeme mít od covidu pokoj. Rakovina tu ale zůstane, proto je prevence důležitá.
LN Následky covidu ale také budeme sklízet ještě dlouho. Páchá v těle řadu problémů i měsíce po vyléčení. Jak dlouho po konci epidemie myslíte, že se ještě budete o postcovidní pacienty starat?
To by ode mne byla jen spekulace. Viděl jsem ale řadu CT vyšetření a rentgenů lidí s covidovou pneumonií a vím, jak dlouho probíhá hojení takových nálezů u onkologických pacientů. Proto mohu teoretizovat, že se s následky lidé boudou potýkat měsíce, někteří roky. Část z nich bude potřebovat rehabilitace nebo pobyty v lázních. V polovině minulého století byly běžné tuberkulózní léčebny, které po proočkování zmizely. Proto je možné, že budeme potřebovat jakési covidové léčebny a zařízení pro rehabilitaci plic. Věřím, že stejně jako jsme zvládli tuberkulózu a chřipku, přejdeme i covid. Příroda je úžasná a lidský mozek ještě úžasnější. Proto zůstávám optimistou.