Budeme kácet?

Stromy zase překážejí. Přestože pandemie kůrovce, a byla tu dřív než ta s číslovkou na konci, zničila lesy. Přestože mnohde proměnila krajinu v holinu, v lepším případě osázenou novými stvoly, ze kterých pořádné stromy vyrostou až za desítky let, přesto budeme kácet?

Svárovská alej, jedna z nejstarších na Boskovicku, se letos stala alejí roku. Má ale smůlu, že lemuje jedenáct kilometrů silnice ve špatném stavu. Stoleté lípy půjdou k zemi, aby se mezi obcemi Chlum a Svárov dalo lépe a rychleji jezdit. Že by cena útěchy? Nezní to absurdně?

Na místní okresce nemá žádný Fittipaldi co dělat a nepatří tam ani tiráci. Škodí i na dálnicích, kde mají místa dost. Připomíná mi to klikatou silničku na jihozápadě Čech, kde se tiráci snaží s nákladem dřeva z nedaleké pily vykroutit v zatáčce u kostela se hřbitovem. Hřbitovní zeď je pruhovaná všemi barvami, ale pořád ještě monstrvozům odolává. Čekám, kdy si rakouský majitel pily na místní samosprávě prosadí, aby se zeď zbourala a hřbitov se někam přesunul nebo zahrabal. Když někde vznikne umíněně oprávněný požadavek, je dobré ho dovést ad absurdum. Pak se většinou problém trochu vyjasní.

Naštěstí si silničáři nedovolí, co ještě před deseti a více lety. Vlítnout k silnici s pilami a stromořadí pokácet. Lidé, kteří tam tak dlouho s lípami žijí, jim to už nedovolí. Takže se rodí kompromis. Silnice by se dala odklonit mimo alej a ta původní by zůstala jako cyklochodník mezi obcemi. A silničářům, jak navrhl hejtman kraje, by v budoucnu přibyl kolega arborista schopný dendrologicky posoudit, jak na tom stromy jsou, a pravidelně je ošetřovat. Silnic okresního formátu, léta bez hospodáře, jsou po Česku tisíce a stromy podél nich jsou mnohdy jedinou útěchou v krajině. Kdo chce závodit, ať se zapíše na brněnský okruh, a kdo nedokáže zpomalit, měl by vyhledat lékaře.