V dobách krizí se má snít

Projekty s povznášející schopností můžeme ukázat, že jsme pandemii zvládli, říká architekt Josef Pleskot

Pražské kancelářské budovy dnes povětšinou zejí prázdnotou, protože lidé pracují z domova. Architekt Josef Pleskot je ale přesvědčený, že nejde o trvalou změnu. „Člověk je stádní tvor, který se rád shlukuje. To se nedá vymýtit. Myslím, že začneme opět raději chodit do práce než být stále doma. Třeba v jiném režimu, to připouštím,“říká v rozhovoru pro LN.

LN Před třemi lety jste v rozhovoru pro LN říkal, že Češi nemají chuť budovat, stavět. Změnilo se na tom něco?

Bohužel ne. Připravuje se však nový stavební zákon, který by měl zjednodušit získání stavebního povolení. To je jistě velmi užitečné, ale jsem přesvědčen o tom, že když není dost chuti ve společnosti chovat se prorozvojově, chtít stavět a budovat, tak to žádný stavební zákon jednoduše nezmění. Zdá se mi, že v 90. letech jsme projektovali podle velmi nedokonalého stavebního zákona, ale chuť stavět byla větší a procesy se tak dařilo zvládat v kratších termínech.

LN Co znamená v blízké budoucnosti?

Mluví se o letošním roce. I kdyby se to podařilo až příští rok a bylo to dobře připravené, tak bych se nezlobil, protože to už je pro mě uchopitelná časová blízkost.

LN Po jak dlouhé době se taková budova bude v Praze stavět?

Rudolfinum se postavilo v roce 1885, Obecní dům se postavil v roce 1912. Takže je to po více než sto letech. To je ostudné. Koncertní síně nové generace se ve světě začaly stavět po druhé světové válce. Pilotním projektem byla nová berlínská síň od Hanse Scharouna, která byla dokončena v roce 1963. Je to fantastická stavba, která se již modelově mnohokrát replikovala. Boom těchto nových koncertních síní se odehrává v posledních zhruba čtyřiceti letech. A Praha, mekka klasické hudby, zatím spí.

LN Příprava pražské síně trvá již roky.

Praha už v roce 1968 soutěžila projekt. Tehdy měla být budova na náměstí Republiky. Přípravy ale skončily normalizací. V 90. letech iniciativu podporovali Japonci. Chtěli přispět Praze na výstavbu koncertního sálu, protože Japonci milují českou hudbu. Věc šla ale do ztracena. V roce 2010 byl zaregistrován Spolek pro výstavbu nového koncertního sálu v Praze, jehož jsem členem. Nejvýraznější osobností spolku byl již zesnulý dirigent Jiří Bělohlávek.

Spolek jednal se všemi pražskými primátory, s Bémem, se Svobodou, s Hudečkem, s Krnáčovou a teď s Hřibem. Musím říci, že za každého primátora se věc trochu posunula. Za Pavla Béma bylo podepsáno memorandum o spolupráci mezi Prahou a spolkem, Svoboda a Hudeček projekt podporovali, za primátorky Krnáčové se vybralo místo pro výstavbu.

LN Byla zvolena lokalita Vltavská. Vy tento výběr chválíte. Proč?

Pro stavbu tohoto významu se obvykle volí místo, které je nejen atraktivní, ale má i obrovský rozvojový potenciál. Lokalita Vltavská jej má. Předpokládá se, že dojde k uvolnění dalších investic a ke kultivaci spícího městského prostoru. Stále upozorňuji na to, že aby tam filharmonie mohla v důstojné poloze vzniknout, bude potřeba investovat pár miliard korun do revitalizace celého území.

Vedle koncertní síně by ale Praha potřebovala i knihovnu a galerii. Je možné, že se stane něco pozitivního. Jsme v době civilizační krize a můžeme si klidně snít. To je správné a je to potřeba, aby se dařilo všechny útrapy zvládat.

V dobách krizí se má snít. Je dobré být připraven na okamžik, kdy přijde uvolnění a euforie. Když to nastane, je vhodné něco zrealizovat. Když se to prošvihne, euforii vystřídá běžný život a na velké činy už nedojde.

LN V posledních letech přibylo v Praze nespočet nových kancelářských budov. Ty dnes zejí prázdnotou. Vrátí se do nich lidé?

Mohu hovořit jen o tom, co znám, a to je otevřený kancelářský prostor v centrále ČSOB v Radlicích, kterou jsem navrhoval. Navzdory tomu, že i tam jsou lidé na home office a budova je poloprázdná, tak si stále myslím, že v otevřených prostorách je větší šance k přečkání všech civilizačních útrap, které nás jistě neminou, až přejde tato pandemie. Všude je dost vzduchu, dost místa. Když se dobře vymyslí větrání a vzduchotechnika vnitřního prostředí, tak může být v budovách zdravě. Sázím na budovy, které jsou otevřenější, které jsou vzdušnější, do kterých může slunce, ve kterých se nemusí tolik svítit a kde lze otevřít okna. Tyto objekty jsou stále lepší než plně klimatizované skleníky. Člověk je stádní tvor, který se rád shlukuje. To se nedá vymýtit. Myslím, že začneme opět raději chodit do práce než být stále doma. Třeba v jiném režimu, to připouštím.

LN Řada open space kanceláří je ale udělaná tak, aby se hlavně ušetřil prostor a snížily se náklady. Maximální počet lidí je koncentrován na co nejmenší ploše. Na další aspekty se moc nedbá.

To je špatný výklad otevřeného prostoru. ČSOB ukázala, že touto cestou nejde. V zadání bylo mít 12 metrů čtverečních na jednoho člověka. Ve skutečnosti, tím, že se zapojily i pomocné a alternativní plochy, připadá na jednoho zaměstnance dvojnásobek. To je velkorysé. Firmy by si díky epidemii mohly uvědomit, že není open space jako open space. Dávno v západním světě neplatí tento koncept o snižování nákladů a nacpání co nejvíce lidí na malou plochu.

LN Společnost Kofola zrušila loni na jaře projekt výstavby své nové centrály, která měla být v jedné z budov areálu bývalého Dolu Hlubina v Dolní oblasti Vítkovic v Ostravě. Autorem návrhu jste byl vy. Kofola své rozhodnutí zdůvodnila pandemií. Je více firem, které šetří a postupovaly obdobně?

Kofole se zdálo, že si nemůže v současné době dovolit utrácet, a projekt zastavila. Nové sídlo by moc chtěli, ale začali být opatrní. Je více takových firem, dopady pandemie jsou patrné. Otázkou je, zda se jen vyčkává a vše se vrátí do původního stavu. Já si myslím, že úplně do původního stavu se nevrátí nic. Dojdeme nějakého normálu, ale bude vypadat trochu jinak, než na co jsme byli zvyklí před pandemií. Věřím ale, že je možné těšit se na něco nového, i když nevíme, jak to bude vypadat.

LN V čem to bude jiné?

Slibuju si větší moudrost u lidí. To znamená i ve společenských vztazích. Zdálo se mi před pandemií, že je společnost neomezeně rozjásaná, ničeho se nebála. Nejsem člověk, který by poukazoval na nějaký trest boží. Nemyslím si, že Bůh má záměr s námi zatočit. Ale je tu nějaký zdvižený prst. Teď se všichni bojíme něčeho neviditelného, a přitom tak strašně reálného, co nás může pěkně pokosit. Mělo by dojít ke změně myšlení.

Myslím si, že dojde na projekty, které mají povznášející schopnost, jako je již zmiňovaná koncertní síň nebo dostavba turnovského divadla, pro kterou jsme dokončili návrh před pandemií. Takovými projekty můžeme ukázat, že jsme pandemii zvládli. Po Bílé hoře následoval ohromný rozkvět barokního umění. Když člověk facku, kterou dostane, obrátí v poučení, tak je to moc dobře.

Dojde na projekty, jež mají povznášející schopnost, jako je třeba nová pražská koncertní síň. Takovými projekty můžeme ukázat, že jsme pandemii zvládli.