Kloktací test školy nespasí
Slýcháme teď docela často, že školy mohou zachránit kloktací testy. Zní to docela zajímavě: Jedno plivnutí do zkumavky, tedy konečně něco neinvazivního, radují se někteří. Jenže se málo mluví o tom, co dál s tou zkumavkou. Pokud by stačilo s ní zatřepat a bylo by jasné, jestli je žák covid negativní, bylo by to skutečně skvělé. Jenže když se trochu pídíte, najdete informaci, že zkumavku se vzorkem je potřeba dopravit do laboratoře. Výsledek přijde nejspíš až druhý den. Ale i kdyby přišel už odpoledne, znamenalo by to, že ti, kdo nebyli negativní, strávili v lavicích s ostatními celé dopoledne. V tom případě se jeví jako efektivnější antigenní test, který lze s malou investicí pár desítek tisíc vyhodnotit na místě. Ovšem i tady je háček. Antigenní testy se zatím odebíraly z nosohltanu, tedy nikoliv kloktáním nebo plivnutím, nýbrž šťouráním v hlavě. A nezdá se, že šťourat může každý. Takže testování školáků umožní asi až testy, které spojují komfort nabírání s rychlostí vyhodnocování. Optimistické zprávy naznačují, že jsou na cestě. Že například ocucáte něco jako bonbon, a když ho vyplivnete, bude jasné, jak jste na tom. Nesmíte ovšem podvádět, což není v případě žáků úplně neopodstatněná starost.
Spisovatelka Irena Obermannová je zřejmě pozitivní povaha, protože se snaží najít i na covidové situaci něco užitečného. Na Facebooku zaznamenala zajímavou zkušenost, že totiž děti celkově méně stůňou. „Dřív, když začaly chodit do školky, byly stále doma, protože jim furt něco bylo,“konstatuje. Teď kluk chodí do pražské školky už od září a nemocný nebyl ani jednou. Poučení? Pokud nám zůstane mytí rukou, případně rouška, když chrchláme, budeme zdravější.
Základní školy budou moci od září v některých předmětech ubrat z náročného učiva. Ministerstvo školství totiž upravilo Rámcový vzdělávací program. Škrty se objevily v učivu fyziky, chemie, přírodovědy, zeměpisu, dějepisu, občanské, hudební či výtvarné výchovy a prvouky, bez zásadních změn zůstává však čeština a matematika. Větší důraz se má klást na informatiku, což ovšem obstarává život sám, možná i bez větší pomoci školy. Zdá se, že odborníci poměrně dlouho hledali, co třeba z fyziky vypustit. Přitom by bylo nejspíš stačilo doporučit učitelům, aby neučili (a nezkoušeli), jak přesně se vypočítává například elektrické napětí, ale proč svítí žárovka, mrazí mrazák a display funguje na dotyk. Kdo bude chtít přesně vypočítat odpor nebo napětí, se to pak určitě naučí dobrovolně. Ti, které k tomu nutíme pod hrozbou sankcí v podobě známek, to stejně rychle zapomenou, a navíc získají k té mimořádně zajímavé disciplíně zbytečný odpor. (A to platí i pro další předměty, včetně češtiny a matematiky.)
Spolek mediků z brněnské Masarykovy univerzity přišel se zajímavou iniciativou. Chce vybudovat památník těm, kdo se rozhodli věnovat po smrti své tělo vědeckým účelům, rozuměj i výukovým. Určitě by si jej zasloužili.