Kterak Slovan k písmu přišel

Vnejnovějších zprávách o šíření pandemie by se mohla ztratit nejedna zajímavá informace. Jednou takovou je i nález archeologů nedaleko Břeclavi – zvířecí žebro s runovým nápisem je nejen velkým archeologickým objevem, ale i objevem jazykovědným. Za nejstarší dochované písmo, které užívali naši slovanští předkové, byla totiž doposud považována tzv. hlaholice. Nález ale dokazuje, že se ještě před ní užívaly starogermánské runy. Výraz runa vykládají slovníky jako literu starogermánského rytého písma. Český etymologický slovník uvádí, že byl do češtiny přejat z němčiny. Dále zmiňuje, že staroislandské rún mělo vedle označení litery (tj. písmena) i další význam, a to ‚tajemství‘. Tento význam dokládá i německé sloveso raunen s významem ‚(tajemně) šeptat‘. Z hlediska současného jazyka označujeme slovo runa/runy jako historismus, tedy jako výraz označující historicky zaniklou entitu či skutečnost.

Jak již bylo zmíněno v úvodu jazykového koutku, doposud byla za nejstarší dochované písmo užívané na slovanském území označována hlaholice. Hlaholice je velmi důmyslně promyšlené písmo vytvořené sv. Konstantinem (jehož většina zná spíše pod jménem Cyril). Byla užívána původně na Velké Moravě, odkud byla po smrti Cyrilova staršího bratra Metoděje přenesena i do Čech.

Slovo hlaholice má staroslověnský základ glagolb s původním významem ‚slovo, řeč‘. Na tento základ odkazuje slovo hlahol, které je v dnešní češtině užíváno pro označení ‚směsice zvučných a zpravidla veselých hlasů‘. V tomto významu je ze všech slovanských jazycích dochováno pouze v češtině. Výraz hlahol nicméně najdeme i v dalších slovanských jazycích, ale s jiným významem: v ruštině, srbštině a chorvatštině označuje ‚sloveso‘, v bulharštině a makedonštině odkazuje na původní význam ‚hlas, slovo, řeč‘.

Hlaholice je někdy zaměňována za cyrilici. Cyrilice je také slovanské písmo, bylo ale vytvořeno z řeckých velkých písmen, je tedy inspirováno řeckou abecedou. S hlaholicí je zaměňováno pravděpodobně proto, že samotné označení cyrilice odkazuje na věrozvěsta Cyrila, jemuž bylo připisováno. Cyrilice ale pravděpodobně vznikla až na přelomu 9. a 10. století v Bulharsku. Málokdo ví, že nová obměna cyrilice, již známe pod označením azbuka, je doložena i pro zápis češtiny, a to dokonce i v 19. století. Je doložena například v osobní korespondenci Josefa Jungmanna či Boženy Němcové. Ač ji pro zápis češtiny jako „slovanštější“písmo prosazovali leckteří obrozenci, pro zápis češtiny se nakonec vžila latinka.

O různých typech písma, které se na slovanském území v různých historických fázích užívaly, by se toho dalo napsat spoustu. Pro dnešek vám však musí stačit tento krátký exkurz.