Nikdo nečekal, že ztratíte kontrolu
Hans-Jörg Schmidt (* 1953)
LN Když loni na jaře uzavřelo Česko své hranice s Německem, cítila se být například saská vláda zaskočena, teď je situace přesně opačná. Čím si tento obrat vysvětlujete?
Tenkrát v březnu 2020 to bylo ze strany české vlády naprosto správné rozhodnutí. Zatímco v Německu se ještě hromadně scházeli lidé k oslavám, v Česku se už šily roušky. Pendlery, kteří přijížděli za prací s rouškou, Němci často zahrnovali ironickými dotazy: „Co to máte na nose?“Dva týdny později je museli mít i oni.
Loni na jaře mohlo být Česko skutečně vzorem. Od léta se to ale úplně převrátilo. Ani v Německu nikdo nepočítal s tím, že by Češi mohli ztratit nad situací kontrolu. Také tu byl veřejný slib Andreje Babiše a Michaela Kretschmera (saského předsedy vlády – pozn. red.), když se potkali v Liberci, že už nikdy nedojde k uzavření hranic. To se teď ale stane.
Nouzový stav tu trval čtyři měsíce, ale nemělo to žádný efekt. Svým způsobem měl premiér přesně to, co si vždycky přál: spravovat stát jako firmu, vládnout bez větších překážek a odporu. Měl jistou podporu komunistů. Teď když ji kvůli blížícím volbám stáhli, nastala pro vládu úplně nová situace. Premiér na mě dělá řadu měsíců rezignovaný dojem. To ale nejde, musí se postarat o to, aby občané tuhle situaci doslova a do písmene přežili.
LN Jak moc poslední události a vývoj pandemie u nás změnily pohled Německa na Česko?
Je to velké téma a je bohužel také přiživováno některými sdělovacími prostředky. Hlavně jak dramaticky je zdejší situace líčena. To nemůže zůstat bez odezvy.
Když čtete názory typu, že „Češi nám všechno zničí“, tak
do Prahy přišel v roce 1990 jako poslední zpravodaj východoněmeckého rozhlasu
byl více než dvacet let pražským dopisovatelem německého deníku Die Welt
nyní píše pro drážďanský list Sächsische Zeitung a rakouský deník Die Presse
tomu začne časem leckdo věřit. Mám naprosto spolehlivá svědectví od prvních českých pendlerů, kteří přijížděli do Bavorska v situaci, kdy začalo být povinné pravidelné testování. Tenkrát jim měli bavorští policisté sdělit: „Vy Češi za všechno můžete. Ale teď máme vaše adresy!“To jsou přesně důsledky mediální kampaně. V Německu panuje daleko větší strach z koronaviru než v Česku.
Uzavření hranic se dotkne i nemocnic v Německu. Pokud se lékaři nebo sestřičky z Česka rozhodnou, že za těchto okolností zůstanou doma, mohou to zdravotnická zařízení v Sasku zabalit.
LN Jak konkrétně se v Německu strach z pandemie projevuje?
Němci propadají panice, hovoří se o tzv. „German Angst“(„Německý strach“) a je jasné, že i politici na to musejí nějak reagovat.
Jsou samozřejmě hlasy, například ministra zdravotnictví Jense Spahna, který řekl, že chystané uzavření hranic je velmi bolestné.
Pak je ale třeba bavorský premiér Markus Söder, který řekne, že situace v Česku je katastrofální. Nikoho ale nenapadne se zeptat na podrobnosti. Prostě se to bere jako dané a v této podobě se to nakonec dostane k veřejnosti. Tím ale nechci zlehčovat, co bylo na české straně za poslední týdny zanedbáno.
LN Může to vést k obnovení starých předsudků, které se zdály být překonané?
Nedá se to vyloučit. Jak je možné, že český ministr zdravotnictví odmítne pomoc z Německa? Chápu, že to může souviset s nějakou národní hrdostí, ale také se to dá přehnat. Vždyť jde o životy! I Česko přece nabídlo německé straně pomoc, pokud to bude potřebovat. Věřím, že to nebylo řečeno jen tak do větru.
Anebo pak prohlásí náměstek ministra zdravotnictví, že problémy v chebské nemocnici souvisí s tím, že tam zabírají lůžka Němci. To byla přece otevřená lež! Jediné vysvětlení, které mám, je, že v Praze si leckdo neuvědomuje, jak samozřejmé je v pohraničí spolupracovat přes hranice.
LN Vztahy mezi národy jsou hodně o vzájemné důvěře. Kolik z ní bylo od vypuknutí pandemie ztraceno?
Česko-německé pohraničí je prostorem pro společný život, a uzavření hranic je proto o to větším zásahem. Ještě na jaře se konala na hranicích spontánní setkání s přáním, aby byly znovu otevřeny. Nejsem si jistý, že se něco podobného bude opakovat i teď.
Cítím velkou míru rezignace i zklamání, že se v Česku situace vymkla takto z rukou. Tušíme, že zdravotní následky pandemie mohou trvat dlouho, totéž ale platí i o vlivech na vztahy obou národů.
Zdejší politici žijí ve vlastní bublině. Pak jsou překvapeni, když někdo, kdo situaci v Česku na dálku sleduje velmi podrobně, uzavře hranice, říká dlouholetý zpravodaj německých novin v Praze Hans-Jörg Schmidt.
LN Jak moc velkou roli nyní hraje, že i v Německu se letos bude konat řada voleb?
Řekl bych, že v Česku je tento motiv daleko silnější. Když jsem sledoval parlamentní debatu o prodloužení nouzového stavu, byla to čistá předvolební kampaň. Nikdo z těch řečníků v Poslanecké sněmovně se nezabýval tím, že například z Bavorska přicházela opakovaně varování před neprodloužením nouzového stavu.
Jenom se tak znovu potvrdilo, na co po třiceti letech života v Česku stále znovu a znovu narážím: Zdejší politici žijí pouze ve vlastní „české“bublině, nejsou schopni dívat se trochu dál, za kopečky. No a pak jsou překvapeni, když naopak někdo, kdo zdejší situaci na dálku detailně sleduje, uzavře hranice.