Jsme morgensternovští Beatles
LN Čím je Morgenstern tak výjimečný, že si jeho víc než sto let staré texty zaslouží nový překlad do češtiny?
J. J.: Nejsem si jistý výjimečností, ale je stále důležitý a živý. Ukazuje, že je možné zasmát se sám sobě, světu, dokonce samotné poezii. Ale pozor: nejde zdaleka jenom o smích, jde i o výsměch. Jeho vtip, svět jeho básní je podvratný a nebezpečný. Je to účinný protijed na zkornatění srdce a mysli. Ne nadarmo byl obdivovatelem „nebezpečného“filozofa Nietzscheho. Něčím mi jeho básně připomínají Haškova Švejka. Možná i proto, nejen pro pouhou hravost, se jeho básně u nás tak ujaly.
LN Je o Morgensterna dneska takový zájem i v jeho domovině?
J. P.: Morgenstern je v Německu oblíbený dodnes, za života by se mu o takové popularitě mohlo jen zdát. Na většině jeho tvorby je skvělé, že nestárne, je pořád aktuální; jeho humor funguje, jeho myšlenky jsou pochopitelné. Dokládá to koneckonců i skutečnost, že se pořád vydává.
LN Dá se Morgenstern vlastně vůbec překládat? Nejsou to spíš varianty, možnosti, přibližnosti?
J. J.: Nemá smysl znovu vymýšlet Archimédův zákon, ale má cenu hrát fotbal: ačkoli z vás nebude nikdy Lionel Messi, i tak můžete být zatraceně dobří. Ono to naopak osvobozuje. Pokud je Hiršal braný jako nedostižný klasik, nemusíme s ním soutěžit, můžeme si hrát. Netrpíme iluzí, že jsme stvořili definitivní über-překlad. Naším cílem byl překlad jaksi nejčeštější. Krásný termín má Ivan Wernisch: „překrádání“. A myslím, že kdo dobře překrádá, dobře dělá. A – přes všechnu úctu – věříme, že jsme alespoň tu a tam něco nového a objevného přinesli.
LN Morgensterna do češtiny tlumočily desítky autorů: nejen Hiršal, ale i Egon Bondy, Emanuel Frynta, Rudolf Havel, Ludvík Kundera. Byl vám někdo při vaší práci vzorem?
J. P: Je jich mnohem víc, kdo měli s Morgensternem tu čest. Existuje kniha Morgenstern v Čechách, kde je zastoupeno šestatřicet překladatelů. To dokazuje, jak velké popularitě se Morgenstern u nás těší. Nebo překlady Radka Malého v antologii Malé lalulá jsou skvělé. Mému srdci jsou možná nejblíž překlady Emanuela Frynty. Sdílím jeho názor na chápání řeči a umění, že nic jako pouhé čtení neexistuje, že vždycky je přítomná interpretace.
LN 77 šibenic jste překládali ve dvou: každý něco, nebo každý text společně? Jak ta spolupráce probíhala?
J. P.: Až na dvě výjimky jsme na překladech pracovali samostatně. Každý máme jiný druh humoru, každému se líbí jiné Morgensternovy básně, tak se aspoň nemusíme přetahovat o to, co kdo přeloží. To ale neznamená, že bychom nespolupracovali, že bychom své překlady vzájemně nekonzultovali. Každou přeloženou báseň si vzájemně komentujeme. Někdy se dokonce v překladu jednoho objeví nápad nebo verš toho druhého. Myslím, že nám oběma tento druh „samostatné spolupráce“vyhovuje, neomezuje nás, spíš se vzájemně korigujeme a motivujeme.
J. J.: Komunikujeme a konzultujeme takřka denně. I když je skoro každá báseň jen jednoho z nás, mám pocit, že jde o souhru, spolupráce je příliš vlažné slovo. Ze srandy tomu říkám Lennon–McCartney styl. Dva překladatelé, ale jedno dílo, jeden jazyk, jedna poetika. Mluvím-li o souhře a jedné poetice, musím zmínit ilustrátorku Karolinu Žitnou, která je součástí všeho od samého začátku. Všichni tři jsme už předtím byli kamarádi a celá ta kniha je součástí toho kamarádství: jsme prostě takoví morgensternovští Beatles.
LN S čím byl v překladech největší problém?
J. P.: Na to není univerzální odpověď. Skoro v každé básni člověk narazil na nějaké problematické místo. Někde to byla vázanost na německý jazyk, jinde na reálii, která by nemusela být pro českého čtenáře stravitelná. Jinde šlo o historickou či literární aluzi, kde bylo nutné zvážit, co je z pohledu současného českého čtenáře pochopitelné a vyvolá ekvivalentní efekt jako německý originál na čtenáře německého. Ono se často řekne, že Morgensternovy básničky, to jsou takové srandičky, ale je třeba si uvědomit, že Morgenstern byl neskutečně kreativní a sečtělý, což klade na překladatele stejné nároky. Když se díváte na jeho humoristické verše komplexně, zjistíte navíc, že se v různých básních objevují stejné motivy, a je třeba s tím během překládání počítat.
LN Hiršal s Grögerovou před některými básněmi, třeba „Das Problem“, kapitulovali. Taky jste nějaký text s povzdechem odložili jako nepřeložitelný?
J. J.: Trochu se řídíme heslem Když selhat, tak bravurně. Samozřejmě jsou případy, kdy je parafráze nutná, jako ve jmenované básni, která je objektivně nepřeložitelná. Ovšem i ta parafráze má cenu a může být přínosem. V naší knížce je víc básní, které výše zmínění nevydali: Problém, Náměsíčný měsýc, Ježek a Ježka, částečně i Kozelec. A Jana minulý týden krásně přeložila Glockenwurm coby Zvonotoče.
LN Morgenstern čerpal pro své texty živiny z Nietzscheho, Schopenhauera i z antropozofie. Funguje tahle rovina i dnes, nebo zbyla hlavně ta nonsensová komika?
J. J.: To, co si představujeme pod Morgensternovým dílem, jsou básně, které on sám nepovažoval za „reprezentativní“. Naopak básně, které bral vážněji a které byly tehdy oceňovány kritiky, jsou dnes zapomenuté. A právě tyto básně jsou zatížené dobovou filozofií. Ovšem Nietzsche a Schopenhauer nejsou doboví, jsou stále současní a to, co zejména z prvního z nich prosáklo do oněch „nevážných“
Morgensternových textů, je živé. Bez tohoto pozadí by to byly opravdu jen říkanky. Přijde mi, že bez Nietzscheho vlivu by se Morgenstern k těm nevážným a znevažujícím básním možná ani neodvážil.
Německý básník Christian Morgenstern (1871–1914) je v Česku jako doma. A nejen zásluhou Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové. Nejnověji se s jeho groteskou a nonsensem utkala v knížce 77 šibenic dvojka Jana Pokojová a Jan Janula.
LN Ve vašem výboru je přes padesát čísel. Překládáte dál?
J. P.: Do 77 šibenic se z praktických důvodů víc básní nevešlo. My jich ale měli přeloženo víc, museli jsme třídit. A překládáme dál, protože nejde přestat. Je to zábavná a naplňující činnost. Mám pocit, že není hotovo, že Morgenstern má – mně jako překladatelce, ale i čtenáři – ještě co nabídnout. Tak se tomu nebráním a nechávám to plynout. Myslím, že jsme na tom s Honzou podobně: vybudovali jsme si k Morgensternovi vztah a zatím nenadešel čas na rozchod.
LN A máte nějaké tipy na překlad kromě Morgensterna?
J. P.: V současné době zkouším do šuplíku překládat rané milostné verše chilského básníka a nositele Nobelovy ceny za literaturu Pabla Nerudy. Mám vystudovanou španělštinu a němčinu na Univerzitě Karlově, kde také vyučuji. Ke španělštině jsem měla vždycky blíž, protože jsem velkou část svého života strávila ve španělsky mluvících zemích. A proč zrovna Neruda? Jsem si vědoma, že je to ideologicky zkompromitovaný autor, ale ty jeho rané verše jsou krásné.
J. J.: Já jsem si k Morgensternovi vlastně odskočil od překladů Boba Dylana, na kterých dělám už mnoho let. Doufám, že také jednou spatří světlo knižního světa.