Flynt aneb svoboda i pro toho nejhoršího
Když zemře Američan, jenž půlstoletí ztělesňoval pornografa, chlíváka či prasáka (tak se mu říkalo a on to bral jako realitu), klasický nekrolog by v novinách působil jaksi nepřístojně. Vyjmenovat jeho životní data, úspěchy, neúspěchy a hlavně dílo (tedy pornočasopis Hustler), to asi každý uzná, že by se vyjímalo zvláštně.
Jenže Larry Flynt (1. listopad 1942 – 10. únor 2021) byl něčím více než jen vydavatelem pornografie. Stal se i titulní postavou filmu Miloše Formana, jeho prvního, který se u nás po revoluci jako nový promítal (1996). I proto je u nás Flynt zřejmě známější než jinde v Evropě. Proto mnozí vědí, že snímek Lid versus Larry Flynt zachytil skutečný a zásadní soudní proces z roku 1988 o svobodu slova. A hlavně: Flynt je sice titulní postavou filmu, jenže ve skutečné hlavní a rozhodující roli vystupuje americký Nejvyšší soud.
Takže jestli se Larry Flynt něčím zapsal do historie, do něčeho, co je živé i po více než třiceti letech, co je dnes živější než v čase uvedení Formanova filmu, je to zápas o svobodu slova. Je to soudní verdikt z roku 1988, který říká, že parodie namířená proti veřejné osobě (takové, jež má široké mediální možnosti se bránit), i když je pro leckoho nechutná, oplzlá či obscénní, je z pohledu soudu parodií a jako takovou ji chrání první dodatek americké ústavy.
I proto může mít Flyntův nekrolog větší smysl než vzpomínka po úmrtí leckterého kariérního politika.
K jeho životu jen stručně. Flynt se narodil do chudých poměrů v Kentucky. Živil se všelijak (i pašováním pálenky), sloužil v armádě i námořnictvu, pak si koupil bar, ale zlom přišel v roce 1968: otevřel bar s nahými tanečnicemi, který vydělával. Pak začal vydávat erotický magazín Hustler, a když zveřejnil fotky nahé Jacqueline Kennedyové-Onassisové, byl z něj milionář.
Tento způsob byznysu mu logicky přivodil právní i soudní spory. A Flynt působil jako řádný libertarián a provokatér. Urážel soudce, vysloužil si zadržení za pohrdání soudem, a když při přelíčení nosil americkou vlajku jako plenu, byl odsouzen za zneuctění vlajky. Už dlouho mu ležela v žaludku právní výjimka, která stanovila, že první dodatek ústavy (zákaz cenzury) se nevztahuje na obscenitu, tedy i pornografii. Právě tento bod se stal tématem soudního procesu v roce 1988.
Co uniká svazákům a jakobínům Flynta žaloval známý reverend Jerry Falwell. Tvrdil, že mu způsobil citovou újmu parodický článek v Hustleru o tom, že svou první sexuální zkušenost zažil v kadibudce s vlastní matkou. Ale Nejvyšší soud rozhodl, že veřejné osoby nemohou žalovat za parodii či karikaturu. Právě to inspirovalo Miloše Formana k natočení filmu Lid versus Larry Flynt.
Toto byl Flyntův (tedy přesněji řečeno soudců Nejvyššího soudu) nejzásadnější zářez do debaty o svobodě slova, do popkultury, chcete-li do dějin. I pokud o Flyntovi, pornografii či pravidlech svobody slova a justice v USA nevíte skoro nic, kvintesencí toho všeho pro vás může zůstat výrok filmového Flynta (hrál ho Woody Harrelson) před soudem: „Když může první dodatek chránit prasáka, jako jsem já, ochrání i vás.“
V těchto slovech to všechno je. Mohla by se tesat do kamene, judikátů či třeba do kadibudky reverenda Falwella. Je v nich i to, co uniká dnešním svazákům a jakobínům razícím militantní antirasismus a politickou korektnost. Je v nich i silný pocit, že v éře vypjaté kultury urážení se a zákazů slouží první dodatek spíše jen jako toaletní papír a svoboda slova je něčím, co může zazdít každý, kdo má pocit, že je uražen on sám či jeho identita.
„Ten nejhorší z nejhorších zaštítil to nejlepší z nejlepších, co lidé znají, svobodu slova.“Tak to celé shrnul Miloš Forman pro česká média. Jenže: má dnes takto srozumitelná argumentace ještě šanci? Nebo ji jakobíni vymetou coby předpotopní veteš na smetiště dějin? Tuto otázku nechává smrt Larryho Flynta otevřenou.