Musíme najít cestu, jak s covidem žít

LN Vydali jste ostrou tiskovou zprávu, že vláda Komoru obešla při přípravě kompenzačního programu pro podnikatele. Čím?

Dvěma věcmi. Za prvé, v době, kdy už moc dobře věděla, že bude schvalovat jiný návrh, nás nechala jednat o předcházející verzi. A za druhé, že ta verze, kterou prosadila, nesplňuje podmínky, které jsme chtěli. A vláda by měla ocenit, že jsme byli po celou dobu konstruktivní. Na rozdíl třeba od Svazu průmyslu a dopravy ČR jsme ti, kteří mají členskou základnu skutečně postiženou.

My jsme v minulosti mohli být daleko agresivnější a tvrdší, a teď se nám to vrací a řada lidí nám ten poměrně vstřícný přístup vytýká. Do dvou hodin poté, co vláda návrh zveřejnila, jsme měli obrovské množství připomínek jak jednotlivých podnikatelských svazů a asociací, tak dokonce i jednotlivých firem. které nám na konkrétních číslech ukazovaly, jaký je to nesmysl. Je těžké jmenovat nějakou jednotlivou firmu, protože žádná se nechce do novin dostat s informací, že má problém.

LN Jak to bylo s tím jednáním?

Ještě v pondělí dopoledne jsme s nimi o podobě nového kompenzačního programu jednali. Bylo to jedno z celé řady jednání v rámci naší spolupráce na přípravě nového programu, vypořádávali jsme naše připomínky k návrhu. Přitom ministerstvo průmyslu už mělo na stole připravený úplně jiný návrh, který pak večer vláda schválila. Vůbec nám o existenci toho jiného návrhu neřekli.

LN A ten druhý důvod, proč vás vláda obešla?

Před Vánocemi začalo být jasné, že covid neskončí tak, jak jsme si mysleli, ale že pandemie s námi může být celý další rok. Když jsme si tohle uvědomili, rozhodli jsme, že nebudeme zpochybňovat protipandemická opatření a lockdown a že se soustředíme na kompenzace pro postižené podnikatele. Dospěli jsme k názoru, že by bylo dobré, kdyby existoval jeden obecný kompenzační program, který by mohl – snad kromě Antiviru – nahradit to velké množství dílčích programů a který současně bude jednoduchý a spravedlivý. Systémem nesmí nikdo propadnout, především ti takzvaně sekundárně postižení.

Dosavadní kompenzační programy byly pro ty, kteří museli mít zavřeno. Jsou tu však třeba čistírny, malé pivovary a další, které formálně jedou, ale poptávka jim klesla třeba o 90 procent. A těm nikdo nepomohl. Tak jsme si řekli, že nárok na kompenzaci je nutné odvozovat od poklesu obratu ve srovnání s nějakým předcházejícím obdobím ještě před začátkem pandemie. A začali jsme o tom diskutovat s resortem průmyslu.

LN A co bylo pak?

Postupně jsme dospívali ke kompromisu, který říkal, že nárok na kompenzaci budou mít ti, kterým klesl obrat o 30 procent ve srovnání s koncem roku 2019 a že – podle návrhu ministerstva – bude výše kompenzace odvozena od srovnání nákladů a výnosů v této době. Ten s námi zcela nediskutovaný a vládou schválený program však říká, že nárok budou mít pouze ti, kterým klesne obrat o 50 procent ve srovnání s 3. čtvrtletím loňského roku a že výše kompenzace bude 500 korun na den a zaměstnance. Plus je k tomu tisíc korun na den pro OSVČ. Současně se mají ostatní programy, včetně Covid nájemné, rušit. To se nám a hlavně našim členům velmi nelíbí.

LN Proč?

Ten nový program kompenzací je možná jednoduchý, ale není spravedlivý. Na jedné straně jsou firmy, které nainvestovaly hodně do technologií, takže mohou poskytovat služby, případně i vyrábět s malým počtem zaměstnanců. Taková firma bude zásadním způsobem bita. Dobrým příkladem je moderní sedačková lanovka se šesti místy, která je hodně drahá, ale může ji provozovat velmi málo lidí.

Jiný příklad – venkovská hospoda má úplně jiné celkové náklady, výrazně nižší než úplně stejná hospoda v Praze. Dalším příkladem jsou knihkupectví. Jde obvykle o provozovny s velkou plochou a tedy i s velkým nájmem, ale při samoobslužném výběru knih s relativně menším počtem zaměstnanců. Pro ně by zrušení programu Covid Nájemné bylo i při podpoře 500 korun na zaměstnance denně likvidační.

Shrneme-li to, pak někdo možná program uvítá, pro mnohé to může být ještě horší než dnes. Obzvláště jsou-li kompenzace založeny na srovnávání s podzimem 2020, kdy pandemie už na podnikatele tvrdě dopadala. Takže nový program nejenže není spravedlivý, ale ani neumožní stávající programy postupně rušit.

LN Vláda ale bude o nových kompenzacích ještě jednat. Jak by to vypadalo, kdyby přistoupila na koncept kompenzace podle obratu?

Tak za prvé, mezitím se neschválilo prodloužení nouzového stavu a v této situaci jsou kompenzace vůbec na vodě. Za druhé, vláda musí komunikovat jasně. Buď chce pomoci, ale pak to musí být pomoc reálná.

Nebo si vláda řekne, že už nejsou finance, že pomoci už více nemůže a že jí nevadí ani tvrdší dopad pandemie na ekonomiku a ani následná rychlejší „kreativní destrukce“. Fajn, pak si sundám klobouk prezidenta hospodářské komory a nasadím si klobouk ekonoma a řeknu, že je to také jeden z možných přístupů.

Ale vláda to musí politicky ustát a já to budu muset ustát jako prezident Komory.

Nejhorší je však zmatená komunikace a lavírování. To vláda v posledních týdnech dělala a příklady parlamentní revolty nebo našeho vzbouření ukazují, jak to pak končí.

LN Jak to vidíte dál?

Stále je to věštění z křišťálové koule. První věc je výhled pandemie. Vidíme diskusi o vakcinaci a selhání lídrů Evropské komise při zajišťování dostatečného počtu vakcinačních dávek v potřebném termínu. Nemůžeme se tedy spoléhat na návrat ke skutečnému normálu třeba v dubnu, v květnu. Musíme počítat s variantou, že zásadní omezení hospodářského života – byť ne třeba tak tvrdý lockdown jako nyní – tady budou až do konce letošního roku. To je první parametr, který musíme vzít v úvahu.

LN A další parametry?

Neprodloužení nouzového stavu: statistická data i laická zkušenost ukazují, že příliš rychlé rozvolnění bylo zatím vždy doprovázeno znovuoživením pandemie. Takže nošení roušek a omezení sociálních kontaktů do doby, než bude fungovat vakcinace, je nutné. Do jaké míry to je vynutitelné bez nouzového stavu, neumím posoudit, pokud by se však podnikatelé rozhodli otevřít, důrazně jsme na ně apelovali, aby dodrželi všechna regulační opatření.

To mě pak vede k obecnějším parametrům dalšího vývoje. Bude-li pandemie dále pokračovat a přetrvá-li další lockdown, pak to českou společnost poškodí a tato škoda nebude především ekonomická, alespoň ne krátkodobě. Daleko větší dopad vidím u vzdělávacího systému, kdy děti již téměř rok nechodí do školy a kdy prostě nevěřím, že distanční výuka je stejně kvalitní náhradou, alespoň ne všude a na všech stupních.

Ve společnosti roste vnitřní pnutí, které také nevychází především z ekonomické situace lidí. Psychologové, psychiatři a sociologové o tom vědí jistě mnohem více. A ve společnosti roste napětí. Podívejte se třeba na ten povyk, když jsem v rozhovoru řekl, že vím, že na home office pracují lidé tvrdě, ale že jsou tam také takoví, kteří to mají jako placenou dovolenou. A Seznam z toho pak udělal titulek a okamžitě to vyvolalo, i mezi inteligentními lidmi, velmi ostré reakce. Dostával jsem velmi nakvašené e-maily. Pak jsme si s těmi lidmi vysvětlili, že je třeba přečíst si celý text rozhovoru, nejen titulek, tak se to trochu urovnalo. Ne že by se mi ale ti lidé omluvili, to ne. Je to však další důkaz napětí ve společnosti.

LN A co ekonomika?

Ta se dnes dělí na tři části. Malé části se daří líp, než jsme si před pandemií vůbec dokázali představit – ajťáci, softwaroví vývojáři, firmy s objednávkami online a rozvozem a řada dalších. Pak je tady velká část ekonomiky, která je na tom jistě hůř, než před rokem očekávala – zpracovatelský průmysl, včetně automobilového, který stejně procházel obtížnými časy už před pandemií, chemie, potravinářství, stavebnictví, zemědělci –, ale pracuje, vyrábí a prodává.

A pak je tady třetí, relativně malá část, z nichž mnozí jsou také členy hospodářské komory. Jsou to podniky a podnikatelé, kteří jsou od jara postiženi už podruhé, a to velice tvrdě a na rozdíl od jara už nyní nemají rezervy. Pořadatelé velkých eventů – kongresů, koncertů, velkých sportovních akcí – ti od jara loňského roku neotevřeli vůbec. Někteří z této skupiny jsou na pokraji firemního a někdy i osobního bankrotu.

Proto začínáme upozorňovat, že ještě během února budeme respektovat všechna regulační pravidla, ale pak se to už musí začít měnit. Někteří akademičtí experti (občas mě či Komoru někdo z nich označí za populistu) neustále hovoří jen o tvrdším a tvrdším lockdownu. A opakuji, uvědomujeme si, že dokud nebude rozsáhlá vakcinace, tak omezení sociálních kontaktů je jedinou cestou, jak zamezit šíření pandemie. Ale při dnešním stavu společnosti musíme začít hledat cesty, jak s covidem žít, jak s covidem podnikat, jak se při covidu vzdělávat. My jsme zatím jen zavírali, omezovali a regulovali. Ano, lockdown byl nutný, ale jen s tím dál už nevystačíme. Jinak může přijít neregulovaná revolta, vedená samozvanými spasiteli...

LN Co pro to děláte?

Chceme přijít s vlastními nápady, i když je potom třeba realizuje i někdo jiný. Vždyť informace o tom, zda člověk má negativní test či protilátky, může být nahraná do mobilu a lze to při vstupu do obchodu či provozovny kontrolovat. Jednotlivé profesní svazy a asociace umí nejlépe posoudit, jak přesně organizovat ochranu zákazníků a dodržovat pravidla. Samostatně publikují svá doporučení a návody při postupném otevírání. Možná by to chtělo i více důvěry v podnikatele, než jen je omezovat. Tyto a další věci chci prezentovat panu premiéru Babišovi na schůzce, která – jak doufám – by se měla v nejbližších dnech uskutečnit.

„Začínáme upozorňovat, že ještě během února budeme respektovat všechna regulační pravidla, ale pak se to už musí začít měnit,“říká v pátečním rozhovoru pro LN prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý. „Jednotlivé profesní svazy a asociace umí nejlépe posoudit, jak přesně organizovat ochranu zákazníků a dodržovat pravidla,“dodává.

LN A jak to vidíte jako ekonom?

Firmy, které reprezentuji, budou mít těžké časy, obtížný může být konec března či začátek dubna. Celkově však na tom nejsme nijak zle, samozřejmě relativně vzhledem k pandemii. Ekonomika v tomto roce poroste, Evropská komise dokonce optimisticky čeká, že o více než tři procenta. Nezaměstnanost není velký problém, ani výsledky zahraničního obchodu nejsou špatné. Spíše nás trápí napětí ve společnosti, politická radikalizace a podkopání faktorů dlouhodobého růstu, vzdělání, investic...

Někdo možná nový program kompenzací uvítá, ale pro mnohé to může být ještě horší než dnes. Obzvláště jsou-li kompenzace založeny na srovnávání s podzimem 2020, kdy pandemie už na podnikatele tvrdě dopadala.

My jsme zatím jen zavírali, omezovali a regulovali. Ano, lockdown byl nutný, ale jen s tím dál už nevystačíme. Jinak může přijít revolta, vedená samozvanými spasiteli...

LN Několikrát od vás zaznělo, že pokud vláda nebude ve svém přístupu trochu rozumnější nebo pokud nedojde k nějakému výraznému zlepšení epidemiologické situace, mohlo by se stát něco opravdu závažného.

Obávám se velkého zpomalení investic a poklesu pracovního nasazení. Říkáme, že pandemie nemá jen negativní stránky a pochvalujeme si urychlení digitalizace. Jenže digitalizace se urychluje všude ve světě, takže nebude tím rozdílovým faktorem do budoucna. Tou bude schopnost firem razantně investovat a schopnost lidí tvrdě pracovat, třeba i na home office.

Bojím se také politické radikalizace. A díky autoritářům nebo populistům už víme, že čím dál větší část společnosti vnímá nedostatky demokratického systému. A neschopnost Evropské komise zvládnout nákup vakcín bohužel jen přilila olej do ohně myšlení těchto lidí. A vnímáme i zpochybňování základních faktorů dlouhodobého ekonomického růstu od konce války až do začátku pandemie. Těmi jsou otevřenost ekonomik, volný mezinárodní obchod a všechno, co je s tím spojené.

Zatím to byly jen menší části společnosti, které našly odraz v některých politických stranách, jež se až na výjimky nedostaly do parlamentu. A pokud dostaly, jako třeba německá Alternative für Deutschland, tak jsou tam pořád relativně malé. Bojím se, aby ta radikalizace, zklamání lidí, naštvanost, nevedla k tomu, že takovým stranám bude naslouchat daleko více lidí. Stranám, které zpochybňují základní směr vývoje, o kterém si přes veškeré jeho chyby myslím, že je správný. Takže se bojím dlouhodobých aspektů té naštvanosti, která tady je. Lidé pak budou v daleko větší míře ochotni naslouchat různým novodobým mesiášům nebo hlasatelům úplně jiných ekonomických a společenských systémů.