Inflace se schová do investic. Ale nikoli vysoká

Po finanční krizi v roce 2008 a v průběhu následné velké recese předpovídali někteří ekonomové návrat vysoké inflace, či dokonce příchod hyperinflace především v důsledku rozvolněné měnové politiky a fiskálních stimulů. Inflace ale nepřišla. Uprostřed koronavirové krize či na cestě z ní se však tato obava znovu artikuluje.

Důvodem je zřejmě velmi přestřelený americký fiskální stimul, který podle všeho bude tvořit celkově až 3,6 bilionu dolarů, což je dle propočtů ekonoma Oliviera Blancharda asi čtyřikrát víc než takzvaný output gap, nevytížená kapacita americké ekonomiky. Ta prý poběží 14 procent nad svým potenciálem, nezaměstnanost bude nulová. Evropské fiskální stimuly budou oproti těm americkým asi poloviční, okolo čtyř procent HDP.

Dostaví se tentokrát vysoká inflace? A pokud ano, co je a bude jinak oproti konci prvního desetiletí?

Autor je předsedou správní rady Institutu pro politiku a společnost

Stagflační scénář

Tichým, ale chybným předpokladem predikcí o vysoké inflaci v důsledku měnové expanze je neochota centrálních bank razantně zvýšit sazby s koncem krize. Proto inflace nebude. Nezapomínejme, že růst cen aktiv je často zamýšlený vedlejší efekt měnové politiky, kterým se tlumí přenos reálné krize do finanční sféry, proto není ani nepřímým indikátorem budoucí inflace.

Nepravděpodobný, ale stále více realistický vývoj než katastrofické scénáře měnově inflační politiky je stagflační scénář. Situace, kdy se zásadně strukturálně změní hospodářství s výrazným nákladovým šokem ve stavu utlumené ekonomiky.

Dominik Stroukal: Dobrá zpráva

Inflaci se nevyhneme, všechny nové peníze se někde projevit musejí. Jenže ne ve spotřebním koši. Chleba proto příliš nezdraží, ale nafukují se ceny nemovitostí, akcie jsou na svých vrcholech, státní dluhopisy mají záporné výnosy, bitcoin trhá rekordy…

Investice nejsou jen pojistkou proti inflaci, ale přímo na ní vydělávají, protože lidé nové peníze neutrácejí za chleba, ale investují je. Inflace proto dorazí, jen se schová – do investic. Už teď to vidíme. Rozevírá to nůžky mezi bohatými a chudými, zkresluje relativní ceny – není to zadarmo.

Ale i kdyby nakonec inflace přišla, byla by to dobrá zpráva, tedy aspoň pro centrální banky. Mají totiž spoustu nástrojů, jimiž dokážou utlumit úvěrovou činnost, třeba zvýšením sazeb. Ty jsou teď téměř na nule a leckde dokonce pod ní. Problém proto spíše mají, když je inflace nízká. Pak musejí podporovat růst cen a sazby snižovat, třeba kvantitativním uvolňováním či kurzovým závazkem.

Uměle přehřívaná ekonomika, tedy i uměle našponované trhy práce proto budou nafukovat ceny. Jen minimálně ale ve spotřebním koši. Současná měnová i fiskální politika jsou téměř dokonalou sázkou na růst cen investičních aktiv. Tam se totiž chodí inflace schovávat.

DOMINIK STROUKAL hlavní ekonom banky Creditas

Komentátor LN Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

Tomáš Pfeiler: Očistný proces

Řada tržních ukazatelů naznačuje, že střednědobě se zrychlí dynamika cen. Na to se Fed již připravil, když opustil pevný cíl cenové stability a nahradil jej průměrným cílováním. Pokud makrodata inflační hrozbu potvrdí, centrální banky předčasně ukončí stimuly, což povede ke splasknutí řady bublin na burzách. Inflace proto může představovat očistný proces a odstranit současné anomálie na trzích aktiv.

TOMÁŠ PFEILER portfolio manažer společnosti Cyrrus

Debata je redakčně krácena. Dále do ní přispěli Edvard Outrata, Martin Pánek a Jan Mládek. Celé znění najdete na Českápozice.lidovky.cz.