Pěsti rovnoprávnost nikomu nezajistí
Je to týden, co jsem se rozepsal na téma ženy a bojové sporty. Že některé skrze ně bojují za rovnoprávnost mezi pohlavími i za cenu toho, že především po duelech v tzv. „boxu holých kloubů“(bare knuckle) vypadají někdy k nepoznání.
K tomuto argumentu jsem přidal i další, ty ale lehce zanikly. A to jak v případě pozitivních, tak také negativních reakcí.
Předně je třeba zmínit, že bojové sporty sleduji celý svůj život, boxu jsem se sám začal aktivně (také zápasově na amatérské úrovni) věnovat před šesti lety.
Že jsem musel skončit kvůli opakovaným otřesům mozku a také že jsem byl v rohu coby asistent trenéra řadě žen a dívek včetně bývalé partnerky.
Také proto si stojím za tím, že bojové sporty, box, kickbox, thajský box, MMA či bare knuckle nejsou tím pravým odvětvím, kterým by si měly ženy dokazovat rovnoprávnost s muži.
Navíc rovnoprávnost, která jednoduše neexistuje. Obě pohlaví jsou rozdílná a není to něco, za co by se měla jedna či druhá strana stydět. Nebo se nad opačné pohlaví povyšovat.
Ostatně, pokud již nic jiného, mužské tělo neskýtá tolik intimních (nechráněných) a tím i zranitelných míst jako to ženské. V neposlední řadě, muži nemusí řešit jistý cyklus jako ženy. A věřte, že pro ženské tělo je nesmírně náročné například v bojových sportech tímto procházet těsně před nebo během zápasů. A to včetně hubnoucího (vážicího) procesu většinou den před soubojem.
Jedním z protiargumentů byl ten, že zlomená ruka či natažené vazy jsou stejné u obou pohlaví.
Ani to není úplně pravda, což dokazují i některé zahraniční studie. S ohledem na jinou fyzickou stavbu těla je to ženské náchylnější právě na zlomeniny, utržené vazy nebo – otřesy mozku. První dva důvody mají původ například i v širší pánvi, držení těla, ten druhý (byl primárně zkoumán u fotbalistek) pak vychází například z delšího a svalově slabšího krku.
Ano, bojové sporty jsou nebezpečné pro obě pohlaví, to nikdo nezpochybňuje. Je ale zcestné si myslet, že obě pohlaví jsou na stejné startovní čáře.
Nemluvě o tom, že ženy často do zápasů táhne právě ona zarputilost vyrovnat se mužům, kteří naopak často vidí v tomto odvětví umění a krásu (ne všichni samozřejmě). Ostatně ženské souboje bývají často daleko dravější než ty mužské.
Je sexismus a povrchní si myslet, že ženy jsou opravdu na něco takového (ano) krásné a fyzicky (ne psychicky!) křehčí než muži? Je sexismus a povrchní snažit mít o ženy, které si nakládají především v onom bare knuckle, kde dle mého jde opravdu hlavně o krev a ničení soupeře, nikoliv o umění (techniku, šikovnost, vtip ve stylu třeba Muhammada Aliho), strach? Chtít je ochránit?
Pokud muž otevře ženě dveře u auta, pomůže s nákupem, dává jí najevo nadřazenost, nebo jednoduše slušnost a respekt, protože chce být gentleman?
Je totiž zajímavé, že i toto dnes některým ženám vadí.
A když už jsme u té absolutní rovnoprávnosti, která je jednoduše nesmyslná, proč ženám a jak před pár týdny po změně tohoto zákona v Americe vyšlo najevo, tak i feministkám, vadí, že by s nimi mohli soupeřit transsexuálové?
Vždyť mezi muži a ženami není fyzicky rozdíl, takže přece transgender lidé nemají po operaci pohlaví žádnou výhodu.
Proč nikomu nevadí, že například právě v boxu nedostane profesionální licenci čtyřiapadesátiletý Mike Tyson – a musí tak bojovat s Royem Jonesem Jr. jen v takzvané exhibici – zatímco o pět let mladší Oscar de la Hoya ji před pár dny na pět let dostal?
Je asi namístě připomenout, že také pro exhibiční duely musíte projít zdravotní prohlídkou. Že 59letý Frank Bruno měl zdravotní dokumentaci v pořádku (žádný lékař, pokud jste zdravý, vám box výslovně nezakáže, jen nedoporučí, mluvím z vlastní zkušenosti), přesto mu bylo řečeno, že licenci nedostane. S odůvodněním, že je „moc starý“.
Doporučit ženám bezpečnější formu bojových sportů – tj. box (kickbox) v rukavicích a helmách je špatné, ale totéž udělat u starších lidí je v pořádku?
Spíše to vypadá, že si rovnoprávnost každý vykládá tak, jak se mu hodí. A to dobře není...