Jsem vděčná, že jezdím za Česko
Martina Dubovská (28)
Když měla šest let, začal ji táta – lyžařský trenér – brávat na tréninková soustředění do Rakouska se svými svěřenci. Všichni spolu vyrazili na sjezdovku a najednou zjistili, že Matese, jak jí přezdívali, nikde kolem nevidí. V mlžném počasí, které na ledovci Hintertux často panuje, se ztratila.
„Byla jsem z toho celá vystresovaná, ptala jsem se lidí okolo, anglicky jsem ale tehdy ještě neuměla, takže jsem se snažila dorozumět rukama nohama,“vypráví Martina Dubovská o příhodách, které se jí stávaly docela často. Od lyžování ji však neodradily. „Brala jsem to jako dobrodružné zážitky,“říká vesele v rozhovoru pro LN osmadvacetiletá lyžařka, kterou zítra na mistrovství světa v Cortině d'Ampezzo čeká první závod – paralelní obří slalom.
Přestože je v současnosti českou slalomářskou jedničkou, do juniorských let závodila za Slovensko. Po narození v Třinci české mamince a slovenskému tátovi se totiž rodina přestěhovala do Liptovského Mikuláše, kde vyrůstala na stejném sídlišti s hvězdnou Petrou Vlhovou.
Hlavní závod šampionátu pro Dubovskou, která zažívá nejpovedenější sezonu kariéry, přijde na řadu v sobotu. Ve slalomu tuto zimu bodovala ve všech pěti závodech, přičemž desátým místem zkraje ročníku v Levi jen o jednu příčku zaostala za svým kariérním maximem. I proto si může věřit na dobrý výsledek. „Hlavně se soustředím na to, abych předvedla dvě rychlé jízdy,“přeje si Dubovská. Přinést štěstí jí má černá ovečka Alfons, kterou si vozí jako talisman.
LN V čem se podmínky, kvůli nimž jste odešla ze slovenské reprezentace do české, lišily?
Když mi bylo patnáct šestnáct roků, na Slovensku lyžovalo opravdu hodně děvčat, které byly navíc dost dobré. Vlastně i v Česku. Teď už ta konkurence podle mne není taková. Po prvním roce ve slovenské juniorce, to jsem ještě byla lepší v obřím slalomu, otec žádal tamní svaz o podporu, ale ti to neřešili. Napadlo ho tedy, že když jsem se narodila v Česku, zkusíme závodit za Česko. Předseda alpského lyžování Miroslav Jarouš s tím v pohodě souhlasil, na Slovensku můj přestup taky nevadil, tak jsme šli. Kdybychom tento krok neudělali, už bych určitě nelyžovala. Naštěstí v Česku se mi podpory v juniorce dostalo, svaz například mně i trenérovi zaplatil čtyři ledovce – už to byla velká pomoc, které bych se na Slovensku nedočkala. Problémy svazu se nakupily, je to jedno s druhým, a já o tom už radši ani nečtu. Jsem vděčná, že lyžuju za Česko.
LN Ke kterému národu máte sama blíž?
To je těžká otázka... Celý život žiju na Slovensku, ale půlku rodiny mám v Česku, takže jsem doma tam i tam a nerozlišuju mezi tím. I na závodech se Slováci a Češi spolu bavíme, máme k sobě pořád blízko.
LN Co se vám na Češích oproti Slovákům líbí či nelíbí a naopak?
Teď mě nic takového nenapadá... Myslím si, že všichni z obou států hlavně makáme, abychom ve světě něco dokázali, i když to není vůbec jednoduché. Máme ctižádostivost dostat se mezi Rakušany,
Italy nebo Švýcary, kteří mají lepší podmínky, přestože tomu musíme dát mnohem víc energie.
LN To jste mluvila o vašem oboru, tedy lyžování. A co se obecně lidí v obou zemích týče?
Nevnímám zásadní rozdíly. Pro mě je důležité, když jsou lidi dobří, upřímní, dokážou si pomoct a podporovat se. Myslím si, že rozdíly jsou spíš mezi jednotlivými lidmi – někteří jsou dobří, jiní zase ne, a je jedno, odkud pocházejí.
LN A co vztah k vám? Jak vás v obou zemích berou?
Myslím, že všichni si zvykli na to, jak to mám. Slováci už neřeší, že lyžuju za Česko, a Češi mě přijali za svou. Navíc teď máme v reprezentaci i dvě Čechoameričanky (Elese Sommerová a Zazie Huml), takže je to celkem promíchané, ale úplně v pohodě.
LN Jak těžké je shánět peníze na zajištění sezony ve sportu, v němž Češi vynikají spíš výjimečně a který děláte individuálně s vlastním realizačním týmem?
Velmi těžké. Hlavně musíte mít kontakty. Pokud jste v top 5 nebo máte známé s dobrými kontakty na velké firmy, pak seženete sponzory bez problému. Mně vždycky pomáhali rodinní známí, ale nikdy to nebylo tak, že by za mnou někdo oficiálně přišel a řekl mi „Tady máš peníze na přípravu“. No a právě nyní po závodě v Levi se mi ozval jeden pán a stal se mým prvním sponzorem v životě. Ani jsem tomu nevěřila, myslela jsem si, že si dělá srandu. Jsem z toho velmi šťastná. Ľubomír Vais z EBM Group (stavebnictví a reality) se narodil na Slovensku a od roku 1996 je v Praze, takže podobný mix jako já.
LN Připravujete se a závodíte pod Olympem. Máte k tomu ještě nějakou manažerskou agenturu, která se vám stará o PR, finanční zajišťování a sponzorské plnění?
To ne, dělám si to sama, jsem sobě i manažerem. Docela mě to baví, ale jen to trochu žere čas.
LN Kombinézu však logy zaplněnou máte.
To jsou především samí svazoví sponzoři. Ještě tam mám strejdu, který mi vždycky pomáhal, a rakouského Insidera, jenž mi dělá servis lyží, což by jinak taky stálo hodně peněz.
LN Kdo kromě vás samotné ještě patří do vašeho realizačního týmu?
Taky trenéra a servisáka mám v jednom – Andreje Prevuzňáka. Je tou hlavní postavou a většinou všude jezdíme jen sami dva. Táta, který mě celý život trénoval, to už spíš jen tak zpovzdálí zastřešuje a občas s námi jede na závody a na tréninky v Jasné. Tam mívám také fyzioterapeutku z Olympu, kde jsem zaměstnaná, a mentálního kouče, který je zaměstnanec svazu. V létě však fungujeme jen já a trenér a popravdě řečeno, ještě někdo by se nám do týmu určitě hodil. Když budu dobře lyžovat, snad se mi povede někoho zajistit.
LN Na kolik taková sezona vrcholového lyžaře přijde?
Finance sháníme všude možně. Celý život mě otec trénoval zadarmo a teď si teprve první sezonu reálně platím trenéra, který mě předtím rok vedl skoro zadarmo. Můj táta Andreje dřív trénoval, takže ten nám to teď oplatil. Odhadem mě jedna sezona přijde na takových šedesát sedmdesát tisíc eur, což bude možná ještě málo, a to šetříme, kde se dá. Je to drahé.
LN Je pro vás těžší prosadit se v očích sponzorů, když v Česku teď září Ester Ledecká a na Slovensku Petra Vlhová?
Obě děvčata dělají tomuto sportu v našich zemích úžasnou reklamu a já jsem ráda, že s nimi můžu lyžovat, takže takhle nad tím nepřemýšlím. Vždycky to nějak zvládneme i bez sponzorů, ale je to velmi náročné. Kdyby se mi povedlo sehnat ještě nějakého dalšího, zlepšilo by mi to podmínky. Mohla bych si dovolit do týmu dalšího člověka, který by mi třeba pomáhal s organizováním přípravy, zajišťováním ubytování, nakládáním auta – tedy všechno, co mi ubírá inzerce
Rodačka z Třince žije v Liptovském Mikuláši. Na lyže ji rodiče postavili ve dvou letech. Otec byl lyžařský trenér, dělala i gymnastiku a atletiku, kterou zase trénovala maminka. Jejím nejlepším výsledkem je deváté místo z Levi minulou sezonu. V tomto ročníku je v celkovém pořadí SP ve slalomu třináctá, k tomu vyhrála závod Evropského poháru. Na probíhajícím MS pojede paralelní obří slalom, slalom a možná také týmový závod.
LN Poprvé jste se ve Světovém poháru objevila v roce 2011, postupně jste začala dosahovat i na bodované příčky, ale opravdový úspěch dlouho nepřicházel. Až v listopadu 2019 ve finském Levi, kdy jste dojela devátá. Jak jste to tehdy brala?
Strašně jsem se z toho radovala. Navíc se mi to povedlo s tak vysokým číslem (56). Bylo to úplně úžasné. Zbytek sezony se mi ale kvůli zdravotním problémům nepovedl a každý se mě ptal, jestli to tehdy v Levi byla jen náhoda. Tak to ale nebylo.
LN To jste ostatně potvrdila hned zkraje nové sezony. Co stálo za zlepšením?
Sezona 2018/19 pro mě byla katastrofální. Nevím proč, ale vypadalo to, jako bych přestala umět lyžovat. Ve svěťácích jsem dostávala i šest sekund. Pak se mě ale ujal Andrej Prevuzňák, začali jsme trénovat a jezdit úplně volně, zkoušeli jsme lyžovat jako dřív, čímž mi dost pomohl vrátit se do formy a snad se i zlepšit. Sedli jsme si a máme v týmu pohodu, i díky tomu naše spolupráce funguje.
Martina Dubovská odmala žije na Slovensku, ale v juniorech přešla k českým barvám. Aktuálně nejlepší tuzemská slalomářka chce životní sezonu potvrdit i na MS.
LN Které prvky se vám spolu podařilo vylepšit?
Loni jsme hodně trénovali na Slovensku v Jasné, i v době koronaviru, takže jsem ještě v květnu měla svůj tréninkový kemp. Stále jsme pracovali na tom, abych víc chodila dopředu do kolen a lyží. A v této sezoně jsem od svěťáku v Levi začala spolupracovat s mentálním koučem, protože ve špičce umí dobře lyžovat každý, ale je strašně důležité umět to prodat v těch dvou minutách závodu a soustředit se na to. V nastavení hlavy mám ještě co dohánět.
LN V Levi se vám zadařilo také zkraje této sezony, když jste dosáhla na dvanácté a desáté místo. Je toto místo pro vás něčím výjimečné?
Tamní kopec se mi moc líbí. Taky jsem tam v roce 2013 poprvé bodovala (28. místo). Nevím, jestli mám v hlavě nastavené, že tam to je prostě moje, ale všechno mi tam sedí. Míváme klid, pohodu, začíná tam sezona, takže to ještě není takové cestování jako potom po Evropě, a na všechno se těšíme. Doufám, že se mi podaří zlepšit se i na jiných kopcích.
LN Na rozdíl od minulé sezony se vám zadařilo i v dalších závodech (dvakrát 17. a jednou 22.), což je jistě povzbuzující, že?!
Určitě. Není jednoduché udržet formu od listopadu až do března. Pro mě bylo velmi důležité, že jsem se propracovala mezi nejlepší třicítku a postupně si zlepšuju startovní číslo, protože je rozdíl startovat třeba patnáctá, nebo padesátá. Že jsem bodovala v každém svěťáku, mě povzbuzuje a ujišťuje, že jdu správnou cestou. Nyní budu mít číslo do patnáctky, což je super, takže teď už jen abych jezdila pořád rychleji.
se Dubovské daří, což v této sezoně potvrdila dvanáctým a desátým místem
LN Výkony v této sezoně vás opravňují, abyste si na mistrovství světa věřila na dobrý výsledek. Jaká tedy máte očekávání?
Čím větší budu mít očekávání, tím pak můžu být víc zklamaná. Určitě přemýšlím nad nějakým pěkným výsledkem, ale hlavně se soustředím na to, abych předvedla dvě rychlé jízdy, pak budu spokojená a uvidím, na co to bude stačit.