Vzkaz soudu vládě: Zákazy vysvětlete
Napětí mezi soudci
Vláda musí pořádně zdůvodnit, proč některé oblasti kvůli covidu omezuje, rozhodl Ústavní soud. Obchody neotevřel ani nerozporoval právo kabinetu je v nouzi zavřít.
Každý rodič malého dítěte ví, jak zní nejkruciálnější z otázek: „A proč?“Podle Ústavního soudu (ÚS) právě matku všech dotazů vláda ošidila, když v protiepidemických opatřeních nevysvětluje, co ji vedlo k tomu, že sáhla zrovna po takových restrikcích či výjimkách, a ne nějakých jiných.
Brněnský maják ústavnosti se na podnět 63 senátorů zaobíral opatřením z konce ledna, jímž se zapovídal provoz obchodů a služeb, ovšem s 36 výjimkami. Zákonodárci chtěli, aby soud celé ustanovení zrušil, což by vedlo k otevření krámů a kadeřnictví. To soud neudělal, zrušil již neúčinnou restrikci, nahrazenou skoro v doslovném znění novou z valentýnské neděle. Nadále tak platí vše, jak to vláda narýsovala.
Podle soudce zpravodaje Vojtěcha Šimíčka nešlo brněnskému sboru o živelné zpřístupnění prodejen v době, kdy covid sílí na dosud nepoznanou úroveň. „Je to tedy memento vládě, vzkaz do budoucna, ne zpětně,“řekl Šimíček. Zákaz ohlížení platí i pro případné nároky na odškodnění.
Hlavní plochu střetu vyvolaly výjimky ze zákazu. Senátorům ani většině pléna ÚS nedává smysl, proč zbraně a střeliva spadají do kategorie zboží, co se smí denně a prezenčně prodávat stejně jako jídlo, krmivo či léky, ale třeba knihy ne, pro ty se musí jedině na internet. Vládní argumenty mlhu nerozehnaly, zopakovaly jen, že covid je infekční choroba, proti níž pomáhá snížení mobility, co to jenom jde, že cílem je uchránit nemocnice před kolapsem.
Plénum soudu tohle vysvětlení považuje za rámec, který nerozporuje, stejně jako možnost vlády omezit v nouzovém stavu i základní práva a svobody. Míní ale, že opatření se drží pachuť, když ministři nedovedou říci nic bližšího k tomu, jak určili oblast prodejen, jichž se restrikce nedotkne.
„Jakkoliv je totiž z povahy věci zřejmé, že některé z těchto výjimek jsou skutečně nezbytné (například prodej potravin, léků nebo pohonných hmot), vyžaduje řada jiných výjimek přesvědčivé vysvětlení, ze kterého by teprve bylo patrno, že se ze strany vlády nejedná o nepřípustnou libovůli (například květinářství nebo prodejny zbraní a střeliva),“píše se v nálezu soudu. Podobně hovořily verdikty správních soudů na jaře, když se vypořádávaly se staršími námitkami proti restrikcím: společným jmenovatelem bylo, že vláda nevysvětluje, vyjma obecného rámce ochrany zdraví, jak si vybírá strategii boje s virem.
Rozporná argumentace
Jedním, nikoli jediným z důvodů, proč ÚS žádá, aby vláda disponovala pořádnými podklady pro své rozhodnutí, je jejich následná legitimita. Jinými slovy: jestli se mají obchodníci i spotřebitelé ztotožnit s restrikcemi, měli by chápat, jaký řetězec vládu dovedl zrovna k takovému rozhodnutí.
Třeba proč obchody zavřela, místo aby omezila, kolik smí být uvnitř najednou lidí, a nařídila respirátory. Vláda se podle podkladů od odborníků může, jak ÚS dodává, rozhodnout dle svého politického uvážení, sama si určí, jak vyváží zájmy zdravotnické, sociální a ekonomické. Také za to bude oceněna ve volbách.
Podnět od senátorů měl původně jiného soudce zpravodaje, Jaroslava Fenyka. Dospěl ale k závěru, s nímž se plénum neztotožnilo, pročež Fenykovu roli převzal Šimíček. Fenyk míní, jak popsal v disentním stanovisku, že vláda náležitě vysvětlila, podle čeho se rozhoduje, a jestliže to ÚS odmítá jako nedostatečné, vlamuje se do prostoru politického aktivismu či aktivity, které mu nepřísluší.
„Ústavní soud se pouští do odborné epidemiologické debaty, přitom právě v ní by měl být velmi zdrženlivý. Ale nebyl, ačkoliv si byl tohoto svého postavení, zdá se, dobře vědom,“namítá Fenyk. Podle něj soud rezignoval na zásadu umírněnosti a osobuje si místo vlády možnost posuzovat, co jsou relevantní podklady pro politické rozhodnutí.
Spolu s ním se proti postavili dva další kolegové, Josef Fiala a Vladimír Sládeček. Fiala považuje za nezodpovědné rušit i neúčinné ustanovení a vysílat do napružené společnosti signál o možném rozvolnění (týden se v médiích skloňovalo, že po nálezu ÚS půjde nakoupit všude). Sládeček mimo jiné upozornil na argumentační trhlinu, na niž nález trpí. Sice se odvolává na nárok občana vědět, podle čeho se vláda rozhoduje, ale později shledává, že zdůvodnění není ústavním právem. A proto se za hlavní selhání má, že vláda neuměla podklady doložit ÚS, když o ně požádal. V té logice by vláda na svojí praxi či znění opatření nemusela měnit nic. Jen by si nachystala podrobnější složky pro další jednání u soudu.
Poslední dobou se v disentních stanoviscích opakují stížnosti na chod Ústavního soudu .Na nedostatek času na řádné posouzení a výhrady, že soud přestal být umírněným hlídačem, protože ho začalo svádět, aby ingeroval po politiky. Týká se to obou ostře sledovaných nálezů: o volebním zákoně i o zákazu maloobchodu.
Soudci, kromě toho, co je určen zpravodajem, mají málo času, aby se s daným problémem seznámili, nastudovali si literaturu a judikáty. Před několika měsíci soud přijal pravidlo, že předmětný materiál se rozešle aspoň týden před jednáním pléna. První verzi tentokrát soudci dostali
4. 2., upravenou 8. 2., den nato hlasovali.