Čína a Indie se stáhly z Himálaje
Dva nejlidnatější státy světa odvelely svá vojska od sporného úseku společné hranice v Himálaji. Skončilo tím devět měsíců dlouhé období zvýšeného napětí mezi Čínou a Indií, které si od května loňského roku vyžádalo nejméně dvacet mrtvých indických vojáků a neznámý počet obětí na čínské straně. Větší množství zraněných zaznamenaly obě strany konfliktu.
Spory kolem čínsko-indické hranice se táhnou dlouhá desetiletí. Důvodem je nejasný průběh linie oddělující oba státy. Tři a půl tisíce kilometrů dlouhá „hranice“probíhá vysokohorským, obtížně přístupným terénem Himálaje a obě velmoci si její přesné trasování vykládají po svém – každá samozřejmě ve svůj prospěch.
Poslední spory propukly v květnu 2020 v oblasti kolem jezera Pangong Tso. Narazily tam na sebe hlídky indické a čínské armády a zprvu se potyčky odehrávaly za pomoci pěstí, případně klacků a kamení. Později se ale začalo střílet a situace hrozila přerůst v širší konflikt.
Čínsko-indické přetahování se odehrávalo v nebývalých kulisách vysokohorských pustin. Jezero Pangong Tso leží v nadmořské výšce 4220 metrů, což samo o sobě operační možnosti obou stran značně omezovalo. Oblast postrádá moderní infrastrukturu, vojáci obou stran „kempovali“v nehostinných podmínkách ve stanech.
Bizarní vysokohorská válka Poté, co konflikt v loňském létě eskaloval, oba miliardové státy neváhaly vyslat do sporné oblasti značné síly a investovat nemalé prostředky. Zejména Číňané, ale i Indové postavili stovky kilometrů silnic, po nichž do hor dopravovali vojenskou techniku včetně dělostřelectva. Oba státy vyslaly do oblasti stíhačky a také množství pozemních sil. Peking do konfliktu nasadil nejméně 10 tisíc vojáků; Indové sice počty oficiálně neuváděli, zřejmě ale šlo o podobný, ne-li vyšší počet.
Přes nemalou energii do konfliktu investovanou zůstává skutečná příčina sporů záhadou. V oblasti nejsou žádné využitelné zdroje surovin a prakticky žádná trvale obydlená sídla, o nějakém strategickém významu nemůže být řeč. Na nesmyslnost rozbrojů poukazuje i skutečnost, že předchozí čínsko-indické rozmíšky se v roce 2017 odehrály sice také na společné hranici, ale v oblasti Doklam vzdálené od loňského „bojiště“asi 1500 kilometrů.
Na stažení jednotek z oblasti jezera Pangong Tso se dohodli armádní velitelé před dvěma týdny, na jiných úsecích čínsko-indické hranice ale vojska zůstávají. Strany vydaly prohlášení, podle kterého je „stažení vojsk krokem vpřed, který vytváří příznivý předpoklad pro řešení dalších sporů podle hranice“.
K celkovému urovnání sporů mezi zeměmi, které disponují jadernými zbraněmi, ale ještě povede dlouhá cesta. Číňané totiž i nadále nárokují velkou část severovýchodního indického svazového státu Arunáčalpradéš o rozloze několika desítek tisíc čtverečních kilometrů, Indie zase jen o něco menší oblast „čínského“území Aksai Čin.