Pokus o harakiri
Změní levicové strany krátce před volbami své předsedy?
Střídání v čele politické strany nedlouho před volbami do sněmovny je riskantní. Přitom se k němu schyluje jak v KSČM, tak v ČSSD. Trochu za to samozřejmě může i pandemie. Teď to vypadá na to, že odložené sjezdy komunistů i sociálních demokratů se uskuteční letos v dubnu. Kvůli protipandemickým opatřením se možná bude rokovat online, čili bez možnosti nočních kuloárových dohod delegátů. Možné střídání v čele obou levicových stran má přitom společného jmenovatele: v říjnových volbách do sněmovny jim reálně hrozí pád pod pětiprocentní hranici, do mimoparlamentního propadliště.
Levice v tísni
Co se komunistů týče, předsednickou funkci už asi neobhájí Vojtěch Filip. Radikální křídlo uvnitř strany mu vyčítá příliš zdrženlivou politiku a spolupráci s premiérem miliardářem kapitalistou Andrejem Babišem. Naopak konzervativní křídlo se obává toho, že radikálové by KSČM prudce vychýlili přespříliš doleva. Nyní se zdá, že coby kompromis mezi oběma křídly bude mít strana v čele poprvé v našich dějinách ženu, mladou a energickou europoslankyni Kateřinu Konečnou. Postačí jí však ani ne půlrok do voleb na to, aby vzdálila komunistickou stranu hrobníkově lopatě?
Ve stejné časové tísni je také sociální demokracie, jejíž současné volební preference klesly podle některých agentur až ke 3,5 procenta. V minulém týdnu oznámil místopředseda strany, ministr zahraničí Tomáš Petříček, že na nadcházejícím sjezdu bude kandidovat na jejího předsedu. Zatím je to jediný vyzyvatel dosavadního stranického šéfa Jana Hamáčka, takto místopředsedy vlády, ministra vnitra a osvědčivšího se šéfa protiepidemického krizového štábu. Hamáček však dosud svou kandidaturu na předsedu nepotvrdil. Čeká totiž na výsledek předsjezdových krajských nominací. Jan Hamáček je nicméně obratný a zkušený bojovník, který má ve straně za sebou už nejednu krizi, a navíc se o něm říká, že je slušný člověk. Petříček Hamáčkovi vytýká, že se při loňských krajských volbách namontoval do sestavování kandidátky v Ústeckém kraji, a to dokonce ve spolupráci s jistým Petrem Bendou, který několikrát kandidoval za Vandasovu extremistickou DSSS. Hlavně ale Petříčkovi vadí to, že strana je nečitelná pro veřejnost. A také to, že se neumí domluvit uvnitř sama se sebou.
Ani z celostránkového rozhovoru s Petříčkem v sobotním Právu není však zřejmé, co a jak by chtěl dělat konkrétně jinak, kdyby se stal předsedou strany. Petříček prý sestavuje rozsáhlý tým spolupracovníků, který ale představí nejdříve na březnových krajských konferencích spolustraníkům a až potom veřejnosti. Potvrdil však, byť asi nerad, že má v zásobě jedno jméno: Miroslav Poche. Podle Petříčka je jedním z mnoha, s nimiž situaci v ČSSD probírá.
Miroslav Poche, bývalý europoslanec za ČSSD, je šedou eminencí strany s dalekosáhlým vlivem, zejména prostřednictvím pražské stranické organizace. Ta sice dosahuje v celostátních volbách ze všech krajských organizací sociální demokracie nejhorších výsledků, jenomže „Praha je Praha“, že ano? Sídlí v ní ministerstva, státní úřady a jiné vlivné instituce. Když naposled volila pražská ČSSD svého krajského předsedu, zvítězil kandidát přátel Miroslava Pocheho. Jedním z oněch přátel je i Tomáš Petříček. Někdejšímu europoslanci Pochemu dělal asistenta a patří ke skupině mladých pražských sociálních demokratů, kteří za ministrování Lubomíra Zaorálka „skupinovým seskokem“obsadili ministerstvo zahraničí. Tomáš Petříček byl jmenován resortním ministrem v říjnu 2018 poté, co prezident republiky Miloš Zeman odmítl nominovat do této funkce, hádejte koho, – Miroslava Pocheho.
Pozorovateli politické scény též neuniklo, že pokud na to Petříček stačí, blokuje zejména proruské spády zejména pana prezidenta
Tajnosti
Zájemce o nástupnictví po Hamáčkovi je mladý, ambiciózní a vzdělaný politik a přinejmenším jedno je mu třeba přičíst k dobru: jednoznačně podporuje aktivní angažmá České republiky v Evropské unii i v NATO. Pozorovateli politické scény též neuniklo, že pokud na to Petříček stačí, blokuje zejména proruské spády zejména pana prezidenta. Podle toho, jak drží Petříček před veřejností stranické věci v tajnosti, je zřejmé, že ač je mlád, partajnickou latinu si už osvojil. Ví, že prozradí-li, ve kterých údech strany má už rozesety spojence, okamžitě proti sobě seskupí hned několik „názorových proudů“. Tak nejen v ČSSD po listopadu ’89 říkali potenciálním frakcionářům. Ti – a ostatně ani strana jako celek – nebyli nikdy dost silní na to, aby vytvořili skutečnou frakci reprezentující ve straně identifikovatelný názorový proud, tak jako tomu bylo třeba v německé SPD.
Je nabíledni, že Petříček v ČSSD se svými ambicemi narazí. Například předseda středočeské organizace Robin Povšík, takto „věrný zbrojnoš“Středočecha Jana Hamáčka, oznámil, že jeho domovská organizace Petříčka nepodpoří. Nedosti na tom! Bývalý ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, opíraje se o konzervativní bohumínskou organizaci ČSSD, zopakoval, že jít do vlády s hnutím ANO byla zásadní chyba a že by ji mělo pět ministrů vlády za ČSSD okamžitě opustit. K rezignaci se ovšem ministr Petříček nechystá!
Ano, chyba to byla a s ANO se už znovu nikdy nespojíme, ale teď je třeba porazit pandemii. Gratulujeme vám i sami sobě, vážený pane ministře.