Reparát, či relaps?

Tentokrát si s nouzovým stavem hraje Senát

e se před necelými dvěma týdny dopustila opozice chyby, není jasné snad jen profesoru Fialovi. Znejistění občanů a hození covidové krize na bedra hejtmanů bylo ukázkou selhání celé politické elity (samozřejmě v čele s vládou a jejím premiérem). Po dohodě mezi vládou a opozicí to chvilku vypadalo, že se politici uklidní, ale nyní si chtějí zahrát sólo senátoři.

Stav nouze platí jen do 27. února a pokud oběma komorami neprojde pandemický zákon do soboty, mohou být všechna opatření zpochybněna. Senát plánuje na svém dnešním jednání zákon upravit (navzdory dohodám) a vrátit jej do sněmovny. A tak bude pro změnu vydírat sněmovnu Senát, nikoli vláda. Poslanci totiž musí vrácený zákon buď schválit v původní podobě, nebo jej přijmout v senátní verzi, další možnost nemají.

Bude tedy velmi záležet na tom, zda senátoři udrží svá zdivočelá ega na uzdě. Zatím tomu nic nenapovídá. Údajně senátoři jen opraví chyby, které do zákona pronikly. Což je samo o sobě ostuda, cožpak sněmovna a vláda nemají legislativce, kteří by po politicích kontrolovali formální a věcnou správnost zákonů putujících z parlamentu k občanům? Pokud dojde jen na chyby, asi nemusí sněmovně stát nic v cestě při pátečním schvalování.

Jestli se ale nechají senátoři unést, pak nás ochraňujte všichni svatí. A například pan Wagenknecht neví, co je zdrženlivost, v pondělí se choval jako rozmazlená princezna, která dupe nožkou a křičí: Chci a chci a chci!

Ono by to bylo možná zábavné, „jen“kdybychom neměli tolik obětí covidu, jako má obyvatel Mělník. Kdybychom neplánovali převozy pacientů do zahraničí a kdyby zdravotníci nepadali vyčerpáním. Zákonodárce zajímá jediné, jaké jsou jejich preference a jaké si mohou dělat naděje na vládnutí. To nám vzhledem k absenci konkrétního alternativního programu i elementární odpovědnosti vůči obyvatelům neslibuje nic moc ani po volbách.