Záchranky zahlcují covidí výjezdy

Jen co operátorka záchranné služby domluví, bliká jí další hovor. Na lince je člověk s covidem, udělalo se mu hůř a žádá rychle převoz do nemocnice. Toho dne už jde o několikátý případ. Na jaře Češi číslice 155 moc často nevyťukávali, i když měli. Odrazoval je strach, že se dostanou do špitálu a tam chytí covid.

Nyní je situace opačná. Telefony u záchranářů skoro nepřestávají zvonit, lidé se bojí, aby na ně v přetížených nemocnicích vůbec zbylo místo.

„Počet hovorů je významně vyšší a zároveň jsou časově náročnější. Pět operátorů za den odbaví asi dvacet hodin hovorů, což lze považovat za dvojnásobek stavu mimo pandemii,“řekl LN Ivo Novák, mluvčí záchranky Královéhradeckého kraje.

Zátěž operačního střediska je obrovská, lidé často volají i proto, aby se poradili, jak si mají doma udělat sami odběr na PCR test. V Královéhradeckém kraji proto na linkách vypomáhají studenti.

Zhusta volají lidé, kteří jsou covid pozitivní, ale s mírnými příznaky. Není to na výjezd sanitky, často to i sami tuší, ale stejně se domáhají, aby k nim „rychlá“dorazila, protože je ovládá strach. Z agresivní mutace viru, který přináší těžký průběh rychleji a mladším ročníkům, i z nemocnic, kde kvapem ubývají lůžka.

„Mnohdy suplujeme primární péči, praktiky. Lidé tak řeší nedostupnost vyšetření a to, že se nemohou konzultovat se svým lékařem,“domnívá se mluvčí středočeské zdravotnické záchranné služby (ZZS) Petra Effenbergerová. Stejnou zkušenost mají záchranáři v královéhradeckém a plzeňském regionu.

„Děláme maximum“

Z většího náporu na operátory plyne také vyšší počet výjezdů sanitek. Neroste jen počet lidí, kteří jsou ustaraní, ale také těch, jimž se kvůli covidu výrazně přitěžuje. V Libereckém kraji se běžně stává, že jsou všechny posádky v terénu u pacientů.

„Operátoři i záchranáři jsou unavení, v podstatě neexistují dny, kdy by bylo volání nebo výjezdů méně, je velmi těžké udržet si elán. Přesto děláme maximum, abychom co nejlépe a co nejrychleji pomohli všem, kdo nás potřebují. Jsou ale dny, které jsou velmi těžké, jezdíme k více úmrtím, k těžkým případům – potom nám všem dochází energie,“přiblížil LN situaci mluvčí liberecké ZZS Michael Georgiev. Operátoři se snaží okolnosti pacientům vysvětlit, ale někdy je to podle Georgieva velmi komplikované.

I tady vnímají, že lidi posedá strach, že na ně nezbude místo v nemocnici, až ho budou potřebovat. Stejně si nárůst hovorů vysvětlují ve Středočeském kraji. Pořád se také stává, méně často, ale ano, opačný extrém známý z jara, kdy se pacienti s běžnými onemocněními bojí hospitalizace kvůli nákaze a odkládají vyhledání pomoci, až už je skoro pozdě.

Většina hovorů má své opodstatnění, protože jednoznačně přibývá výjezdů kvůli covidu, takoví pacienti se podle zkušeností osazenstva sanitek rozhojnili.

„Na jaře jsme měli okolo 20 takových případů za 24 hodin, na podzim ve druhé vlně to bylo maximálně 80 a v posledních dnech se tato čísla blíží i stovce. Lidé jsou v horším zdravotním stavu. Na jaře byli spíše vystrašení a nevěděli si rady v domácím prostředí. Ale teď se to dá popsat, jako že to doma už neudýchají,“uvedla pro LN Jana Poštová z pražské záchranky.

V hlavním městě počty výjezdů moc nepřesahují běžný denní průměr, který činí 300 až 350 zásahů, výkyv je v řádu jednotek. Změnila se spíš skladba vezených pacientů. V Plzeňském kraji připadá na člověka s příznaky covidu každý druhý výjezd.

V nejhůře postižených regionech musejí zvládat i celkově rostoucí počty výjezdů. Podle Nováka je jejich množství u královéhradecké záchranky v tuto dobu enormní a přibližně čtvrtina je ke covidním pacientům.

„Jen za leden máme o téměř 700 výjezdů víc než za srovnatelné období roku 2020. Samotný počet ještě není zcela vypovídající. Je potřeba si uvědomit, že v běžném provozu tvoří významnou část výjezdů, zejména v horských oblastech, zásahy u úrazů na horách,“upřesňuje Novák.

K těm se letos prakticky nevyjíždí, a přesto je nárůst počtu zásahů obrovský. V nejvíce postižených oblastech kraje, jako je Hradec Králové, Trutnov nebo Náchod, je to ještě výraznější. Situaci se zatím daří zvládat za cenu navýšení počtu výjezdových skupin o další tři a za cenu přesčasové práce záchranářů.

Lehčí případy počkají

Kvůli extrémní zátěži se protahuje doba, po kterou musejí lehčí případy čekat, až na ně přijde řada, dojezdový čas roste. Podle Effenbergerové středočeské operační středisko musí výrazně selektovat výjezdy, aby se to dalo zvládat. Když byl nápor obrovský, jako na začátku roku, kdy se jednalo i o 500 výjezdů za den oproti průměrným 340, museli pacienti s mírnými příznaky mít trpělivost. Vždycky platí, že situace, co ohrožují život, odklad nesnesou.

Nejen svědectví lékařů z nemocnic, ale i osádek sanitek dokládá, že je stále víc pacientů mladších ročníků, kteří potřebují asistenci. V Libereckém, Plzeňském a Královéhradeckém kraji udávají ZZS trend jako výrazný.

„Výjimkou nejsou padesátníci. S tím jsou spojená i domácí úmrtí na následky onemocnění covid-19. Jen za minulý týden jsme jich zaznamenali čtrnáct. Průměrný věk zemřelých byl 64,5 roku, nejmladší byl ročník 1972,“popisuje Novák.

Zoufalství z přehlcených kapacit dopadá vedle pacientů také na zdravotníky, v nemocnicích ani záchrankách si prakticky rok neodpočinuli. „Všichni naši zaměstnanci se ze všech sil snaží udržet pracovní nasazení a nepolevovat. Samozřejmě se v nás všech denně mísí pocity beznaděje a skepse, prozatím bez výhledu světla na konci tunelu,“dodává mluvčí plzeňských záchranářů Mária Svobodová s apelem, aby každý chránil to, co je nejen teď nejdůležitější – zdraví.