Muriel letos bez vlasů!
srdce), jsou naprosto pryč. Je to hlavně její suverénní, osobitě pojatá kresba, co drží album vysoko nad průměrem. A co z něj dělá i potenciální vývozní artikl.
Vlastně stejně to dopadlo v kategorii nejlepší kresba, kde vyhrál Jiří Franta s albem Singl (Labyrint). Poněkud řídkou příběhovou kaši, v níž se brodí komická figura rozhulákaného fotbalového chuligána, i tady nastavuje výjimečná kresba. Franta „umí“na výbornou hlavy i široké záběry – ať přelidněného náměstí, nebo korábu poskakujícího uprostřed rozbouřeného moře. Jeho výtvarno je silně příznakové, divák pozná ten rukopis okamžitě. I přesto, že Franta realizuje většinu své práce ve dvojici s Davidem Böhmem.
Trochu polemizovat by se dalo s oceněním za nejlepší scénář. Džian Baban, známý hlavně z plodné spolupráce s Vojtěchem Maškem, spojil tentokrát síly s Richardem Fischerem. Výsledkem je album Rváčov 1. Jde o vstupní díl plánované série, kde rezonuje a znovuožívá přebohatá minulost Foglarových vontů. A s nimi tajemná Stínadla, klukovské hry a dobrodružství. Jenže čtenář je z knihy nakonec na rozpacích: scénář je příliš rozlítaný, míchají se tu reality osmdesátých a devadesátých let, ale i předcházejících dekád a ve snových průhledech i minulých staletí. Fischerova kresba pak textové lince spíš podráží nohy, než by ji projasnila; je nejistá, neohrabaná, nepřesvědčivá. Možná to „dvojka“napraví, možná ne.
Zmínku zaslouží i kategorie zaměřené na krátký komiks: nejlepší komiks pro děti a nejlepší strip. Jak zábavná výuka čarodějnictví v podání Morgavsy a Morgany od Petra Kopla, tak potrhlý kocour Mourrison, „hrdina bez kázně a hany“z dílny Lukáše Fibricha, stojí za čtení. A možná i opakované. Podobně nejlepší překlad: Michala Marková si v albu Nathana W. Pylea Divná planeta (Universum) užila jako ti anonymní borci, co převádějí klasická přísloví do vědecké řeči. Společnost mimozemšťanů, usazená v neurčitém čase i prostoru, totiž žije právě svou mluvou: sympaticky odcizenou, neosobní, plnou neologismů, ale také jazykové komiky.
Tradice a význam
Laureáti kategorií přínos českému komiksu a síň slávy pak potvrzují, co bylo řečeno úvodem: tenhle ročník je spíš průměr. Časopis Aargh! má sice slušnou tradici i jistý význam, podobně legendární nakladatelství Mot, které přivedlo do Česka třeba Maxe Anderssona, ale – jak se pěkně říká – ruku na srdce: je tohle opravdu ten přínos a sláva, které český komiks vyvezou do zahraničí a dají mu šanci ukázat svou scenáristickou a výtvarnou sílu globálně? Je tohle něco výjimečného, co se zasloužilo o dějiny, přítomnost i budoucnost?