Před kolapsem

Na tvrdý lockdown potřebujeme bič i mrkvičku

Jak může vypadat důkladné uzavření společnosti neboli tvrdý lockdown? A jak může vypadat ten ještě tvrdší, který by měl zachránit zemi na pokraji kolapsu? Něco napoví teoretické úvahy i praktické zkušenosti ze zahraničí.

Nejúčinnější by byla drakonická uzávěra celé společnosti, kdy by si všichni měli nejprve možnost nakoupit a pak by museli několik dní zůstat doma. Nebo to, co udělali na Novém Zélandu. Tam na jaře uzavřeli takřka vše vyjma nejnutnějších provozů, jako jsou elektrárny či vodárny a potravinové obchody. Lidé museli zůstat doma jen s možností jít na malou procházku. Omezení vycházek lidí na určitou vzdálenost od místa bydliště, byť ne uzavření většiny továren, zavedly kdysi například Itálie, Francie či Izrael. Samozřejmě, existovala výjimka pro zákaz vycházení dále od bydliště například v případě návštěvy u lékaře. Policisté venku pak mohli opakovaně kontrolovat kartičku, kterou si každý musel vyrobit sám před odchodem z domu, kde stálo, kam dotyčný jde a v kolik hodin. Někde, například ve Velké Británii, omezili kromě shromažďování venku i návštěvy v domácnostech.

Samozřejmostí se v případě tvrdého lockdownu stává práce z domova tam, kde je to možné. Mimochodem, počet lidí pracujících z domova je u nás výrazně nižší než na jaře. Další možností je omezit pohyb lidí mezi městy či kraji. A také zavřít mateřské školy a otevřené třídy škol a omezit například počet cestujících v hromadné dopravě, například v jednom vagonu či autobuse.

Zkušenosti ze zahraničí a ostatně i u nás ovšem ukazují, že pokud nejde o první uzávěru nebo zpřísnění po relativně krátké době měkčího lockdownu, je třeba kromě přísných trestů za porušení pravidel zavést také nějaké pobídky a určitou volnost. Povolit například výlety do přírody, finančně kompenzovat ty, kdo musejí zůstávat doma bez práce či finančně podpořit pracující z domova a jejich firmy. Zkrátka nepůjde to bez biče, ale ani bez mrkvičky.