Napětí stoupá a lockdown se blíží

Píše se o tom, že českému zdravotnictví chybí pouze jednotky procent do vyčerpání jeho lůžkové kapacity. Pár lidí na to snad i čeká, protože by se jednalo o prvotřídní senzaci, většina to však vyhlíží s maximální obavou. Pokud by se to opravdu stalo, co by bylo dál?

Ačkoliv se můj vlastní odhad zakládá na pouhé zkušenosti s českým zdravotnictvím, jsem v tomto ohledu relativně optimistický. Pokud by katastrofa byla opravdu na dohled, pak by se některé další kliniky a oddělení přeměnily a struktura našich nemocnic by se opět dočasně změnila. Stalo by se tak v řádu dnů, což je dobrá zpráva, ale stávající kvalita péče by zachována nebyla, což zní podstatně hůř. Přešli bychom tím k jakési válečné medicíně, na niž na počátku jednadvacátého století nejsme zvyklí, ale desítky procent do lůžkové kapacity připravené pro covidní pacienty bychom ještě přidali. A tím je potenciál dobrých zpráv v podstatě vyčerpán.

Západ Česka se v posledních týdnech změnil. Mnozí z těch, kteří dlouhé měsíce patřili mezi odpůrce přísných protiepidemických opatření, změnili názor. Průměrný věk nemocných, kteří byli minulý týden připojeni na ventilátor na jednom z velkých západočeských anesteziologických pracovišť, byl 57 let. To jsou lidé o jednu nebo dvě dekády mladší, než byli na jaře a na podzim. Dokonce už zaznamenali zkušenost s pacientem, jemuž bylo dvaadvacet. Klinický obraz onemocnění covid-19 se tedy změnil a koronavirus v současné době napadá nejen „těžce nemocné seniory“, jak tomu bylo dříve, ale také lidi mnohem mladší.

Brigita je v podpalubí

Obrazně řečeno, jeho nakažlivější britská forma zvaná Brigita je už v podpalubí, ale na palubě Titanicu se stále tancuje. A pokud si vzpomeneme ještě na jiný film, pak dnes musím doporučit českou klasiku v podobě Bílé nemoci od Karla Čapka. I tam najdeme mnoho společného se stávající situací.

Ta je nyní opravdu vážná. Z týdne na týden stoupá počet nemocných o dvacet procent, čemuž odpovídá i reprodukční číslo nemoci. Naše opatření jsou přitom stále stejná a jediné, co je v těchto dnech nové, jsou dvě povinné roušky na sobě nebo respirátor. V podstatě nic víc, nic míň. Že by toto opatření Brigitu zastavilo, je možné, ale málo pravděpodobné.

Ministr zdravotnictví k tomu vyhlásil, že pokud nemocnice definitivně přestanou stíhat, pak vydá nějaké drakonické opatření. Pokud si ta slova dobře vykládám, pak přibližně osm tisíc potvrzených zemřelých za první dva měsíce tohoto roku (pro přesnější odhad je tento počet třeba vynásobit přibližně jedenapůlkrát) je pro vládu stále málo na to, abychom zavedli tvrdý lockdown izraelského typu. Jestliže by se okamžitě ozvali odpůrci takového opatření s obvyklým tvrzením, že Izraelci si tím příliš nepomohli, pak nelze než je odkázat na statistiku loňských úmrtí, z níž vyplývá, že právě v této zemi bylo za loňský rok nadúmrtí relativně nízké – pouze tři tisíce lidí. Pokud by současné české počty zemřelých hypoteticky vydržely celý tento rok, pak by to bylo horší, než kdyby někdo z mapy naší země vymazal města, jako jsou Karlovy Vary nebo Opava. Takový počet obětí by nás stál stav, v němž stále nevyhlašujeme přísný, celonárodní lockdown, který se bude nejen dodržovat, ale i kontrolovat a vymáhat.

JOSEF VESELKA přednosta Kardiologické kliniky 2. LF UK a FN Motol

Krev, pot a slzy

Pokud se dnes někdo, kdo není očkovaný, cítí zcela bezpečně, pak je na velkém omylu. Brigita může dostihnout každého, což je další dobrý důvod, aby lidé začali táhnout za jeden provaz. Současně mne neopouští víra, že se k tomu objeví i někdo, kdo přestane s nerealistickými sliby a nabídne nám krev, pot a slzy. Nic jiného totiž před námi není a budoucí život nelze vystavět na půjčkách, slibech nebo jakýchkoliv jiných cukrlátkách v podobě „života zadarmo“.

Předpokládám, že nás čeká tvrdý lockdown, protože současná krize už zřejmě jiné řešení nemá. Čím dříve, tím lépe. Od léta nás totiž charakterizuje stále stejná chyba. Společnost zavíráme příliš pozdě a otevíráme moc brzy.