Cesta do světa poznání
Bez soustavného čtení nelze plně pochopit literaturu
Literatura je jednou ze tří složek českého jazyka, spolu s mluvnicí a slohem. Zároveň je ale také důležitou základnou pro všechny čtenáře, kteří jistě ocení vlastní míru znalostí literární teorie.
Abyste si udělali tu správnou představu, o čem vlastně mluvíme, pak si představte jakoukoli příběhovou knihu ze své domácí knihovničky a zařaďte si ji do kategorie umělecká (krásná) literatura – tu totiž čteme pro vlastní potěšení a při její četbě zapojujeme veškerou možnou fantazii, kterou máme.
Četba je pro nás podstatná hned z několika důvodů – tříbí nám vkus, rozšiřuje slovní zásobu, poskytuje nám kvalitní zábavu během volného času a nutí nás přemýšlet – na rozdíl od filmů se totiž závěru nedočkáme jen tak, musíme se k němu někdy i dost složitě a strastiplně prokousat. Druhou, tou „nudnější“a zcela bezfantazijní složkou literatury je neumělecká literatura, kam spadají texty odborné, publicistické či administrativní povahy, z nichž získáváme informace a holá fakta. Jak jste tedy již zjistili, literatura je ve své podstatě zcela neodmyslitelně propojena s texty – a s nimi budeme pracovat.
Pojďme se zaměřit na literaturu uměleckou. V jejím rámci rozlišujeme dvojí literární druhy: v první řadě příběhovou epiku plnou nápaditého děje, s množstvím postav a vykresleným časoprostorem; nedějovou lyriku založenou na pocitech a myšlenkách prožívajícího lyrického subjektu, který nám své citové rozpoložení zprostředkovává, a v neposlední řadě drama předvádějící svou hlavní roli na jevišti divadel.
Tyto literární druhy rozlišujeme podle obsahu – rozeznáme je totiž podle toho, co konkrétního si z jejich četby odneseme. Novější dělení literárních druhů se nabízí již podle formy – tedy tak, jak texty vypadají pouhým okem, graficky. Rozlišujeme tak prózu, která se vyjadřuje běžnou formou ve větách a odstavcích, poezii – řeč vázanou ve verších a slokách –, a jednou již zmíněné drama, členící se na dějství, scény a repliky.
V rámci literárních druhů rozlišujeme množství literárních žánrů. Mezi nejznámější EPICKÉ ŽÁNRY patří pohádka (nadpřirozené bytosti, kouzelné předměty, dobro versus zlo), pověst (reálný základ v místě, postavě či události), bajka (alegorický příběh kritizující lidi, vystupují zvířata, ponaučení), báje – mýtus (příběhy lidí a bohů vysvětlující fungování světa a vesmíru), legenda (život, křesťanské skutky a mučednická smrt svatých), fantasy (svět kouzelníků, čarodějů, elfů, zaklínačů, kteří bojují za svou věc proti dobru či zlu), sci-fi (vědecko-fantastický příběh překračující meze přírodních zákonitostí, zpravidla v budoucnu a na jiné planetě).
LYRIKA rozeznává např. píseň (báseň určená ke zpěvu – popěvek), ódu (oslavná báseň či píseň), elegii (žalozpěv), epigram (krátká satirická útočná báseň), kaligram (báseň psaná tak, aby vytvářela nějaký obrazec). Na pomezí epiky a lyriky stojí balada (báseň s pochmurným dějem a tragickým koncem) a romance (veselá báseň se šťastným koncem).
DRAMA rozlišuje dva základní literární žánry: tragédii (smutná až tragická hra s nešťastným koncem) a komedii (veselohra se šťastným koncem).
K literární teorii patří také množství termínů odhalujících onu krásu literárního vyjádření. Zmiňme si ty nejčastější: metaforu (přenesené pojmenování na základě vnější podobnosti), metonymii (přenesené pojmenování na základě vnitřní souvislosti), synekdochu (jazykový prostředek zaměňující část za celek či celek za část), personifikaci (neboli zosobnění, jazykový prostředek přisuzující neživým věcem či zvířatům lidské vlastnosti), přirovnání (pojmenování na základě porovnání dvou subjektů) či oxymóron (jazykový protimluv).
Úlohy zaměřené na literární teorii jsou spjaté s vyhledáváním ve vybraném textu. Abyste tak mohli učinit a nalézt, vypsat, doplnit, určit, spočítat něco konkrétního, měli byste si text nejprve řádně přečíst a snažit se v něm sami zorientovat. Bez čtení totiž nejde o literaturu!