Kampaň nesmí být arogantní

I když má podle výzkumů více než polovina populace pozitivní přístup k očkování, zájem je mezi různými skupinami nerovný. Hnout s tím může dlouho očekávaná vládní osvěta. „Kampaň nefunguje, když za ní stojí instituce, která nemá důvěru. Lidé už jsou také z covidu obecně unavení,“řekl LN Dino Numerato, docent na katedře sociologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, který je od března zapojen do mezinárodního výzkumného projektu VAX-TRUST zaměřeného na váhavé přístupy k očkování.

LN Proč některé skupiny, jako třeba lidé žijící pod hranicí chudoby, mají menší zájem o očkování, i když je zdarma?

Neviděl jsem data, na kterých jsou tyto výsledky založeny. Jedno

z možných hypotetických vysvětlení je, že si nemusí uvědomovat riziko spojené s neočkováním, nebo nemusí vnímat tak silně výhody spojené s očkováním, ať už se to týká jejích ekonomických aktivit nebo životního stylu, například cestování. Důvodem může být i vyšší nedůvěra v politické instituce a zdravotní, často nadnárodní autority, např. WHO.

LN Mohl by jedním z aspektů být nerovný přístup k internetu, jakási digitální propast, když mnoho informací je online?

Určitě je to důležitá poznámka. Možná to nemusí být přímo digitální propast spojená s přístupem k internetu, jako spíše se schopností s internetem pracovat. Může to být spojeno také s vyšší mírou vystavení dezinformacím, které se často maskují odkazováním na výzkum a mohou jednotlivce znejistit. Tedy co se vztahu k očkování týká. Protože jinak účinnost dezinformací tkví v tom, že občany vybaví nebývalou jistotou. Toto jsou jedny z možných vysvětlení, ale ne jediné. Spíše se jedná o soubor faktorů, které ovlivňují rozhodnutí. Svou roli mohou sehrávat i lékaři, konkrétně to, zda a jak občanům očkování doporučují.

LN Co by mohlo ve vakcinační osvětě pomoci?

Je to dlouhodobá záležitost. Podle mě je to úzce spojeno s nedůvěrou v instituce a ta se neobnovuje konkrétním řešením, není to věc, která se udělá ze dne na den. A nejde jen o důvěru v konkrétní politické instituce, jako je například Vláda ČR, ale také obecně v expertní vědění, která je v posledních desetiletích podlamována. Spíše se obávám, že tady vidíme zásadní sociálně-politický problém, který je technicky a marketingově neřešitelný. Komunikace, která jen prezentuje fakta a informace, selhává. Kampaně a komunikace nesmí jen vzdělávat, poučovat a vycházet ze svým způsobem arogantních předpokladů, že kdo se neočkuje, má nějaký kognitivní deficit a tedy, zjednodušeně řečeno, je to hlupák. Ono to tak rozhodně není. Komunikace musí být také transparentní.

Výzkumy ukazují, že jakékoli šedé zóny v souvislosti s dodávkou vakcín důvěru dále podlamují. Podceňovat nelze ani roli lékařů, kteří fungují jako důležití zprostředkovatelé. Kampaň, která bude pracovat s různorodými cílovými skupinami a bude diverzifikována svou formou a obsahem, může přispět. Ale musím ještě jednou opakovat: to, co víme z jiných výzkumů je, že nelze přeceňovat různé kampaně ve chvíli, kdy za nimi nestojí instituce, která by důvěru lidí měla.