Jaký máte kredit?

Co znamená, když se řekne život bez omezení

Se slovem rozvolnění se pojí termíny. Kdy otevřou obchody, divadla, školy, kadeřnictví. Ale to je jen projev nedočkavosti po návratu k normálu. Větší háček je v podobě toho normálu. List Die Welt napsal, že lidem se honí hlavou otázka: „Kdy budu moci opět žít bez omezení?“Ale život bez omezení lze vnímat dvojím způsobem. Jako omezení zakazující jít do hospody, divadla či bazénu. Nebo jako omezení v situaci, jež sice umožňuje návštěvu hospody, divadla či bazénu, ale jen po digitální kontrole. Co vadí více? Fakt, že do hospody, divadla, bazénu nesmím? Nebo fakt, že tam smí jen někdo? Inu, jak komu.

Toto je kruciální otázka stojící za různými modely, ať už se jim říká covidpas, zelený pas, či sociální kredit. U nás je stále ve stadiu debaty či přípravy, ale v silně proočkovaných zemích, jako je Izrael, Británie či USA, je součástí každodennosti. Co vidíme? V jádru to, že se šíří praxe ne zcela nepodobná systému čínských sociálních kreditů. Život se otevírá, ale naplno jen pro ty, kdo se v chytrých telefonech mohou vykázat informací o očkování, prodělaném covidu či testu.

Česko je ve fázovém zpoždění. Ale i když se zde tato opatření ještě nezavádí, odpovědní lidé z vlády i opozice by měli nalévat občanům čistého vína. Když ministr Arenberger říká, že se mu líbí model jednodenních pasů z Tübingenu, měl by hned dodat, co ten model předpokládá: že chcete-li jít odpoledne do obchodu a večer do hospody, musíte se ráno nechat otestovat. Pokud se toto jasně nevysvětlí, tím víc se bude mluvit o apartheidu, o rozdělení na občany kategorie A s chytrými telefony i covidpasem v nich a na ty ostatní.

Místo návratu k normálu se razí cesta přibližující nás k čínskému systému sociálních kreditů. Jistě, Peking bazíruje na datech ideologických, kdežto Západ na hygienických. Ale společným znakem je, že to, co ovlivňuje váš každodenní život, záleží na informacích kdesi v digitálním úložišti. A v obou případech rozhoduje váš kredit.