Můžeme i v Česku stavět školy na přání žáků?
Plánované přestavby Německé školy v Praze se společně s hamburským architektem Danielem Luchterhandtem účastní i Ondřej Píhrt ze společnosti SOA architekti. Jak vidí tzv. fázi nula on? A myslí si, že jednou budou školy projektované s ohledem na přání dětí a učitelů běžné i u nás? „V Česku se při stavbách škol často nemyslí na jejich smysl a úkol,“říká.
„Zabýváme se problematikou základních škol už nějakou dobu, ale vždy z pozice architekta, který má na stole nějaké zadání. A to zadání se snažíme co nejlépe vyřešit s ohledem na všechny faktory, které do toho vstupují. Při komplexnosti celého procesu se často stává, že v zadání převažují technické a ekonomické požadavky a samotná podstata školy jako centra komunity a moderního místa pro vzdělávání buď zcela chybí, nebo je zmíněna jen formálně a nepromyšleně. Přitom právě požadavky v této oblasti mají největší vliv na podobu a celkové uspořádání budovy. Na druhou stranu je to pochopitelné. Zřizovatel, který se v problematice výstavby škol běžně nepohybuje, řeší především kapacitní a investiční problém. A přesně v tomto je užitečná fáze nula, která definuje skutečné požadavky všech uživatelů na novou školní budovu. Vidím v ní obrovský smysl, i když na její široké nasazení nejsme u nás ještě připraveni. Smysluplné a proveditelné zadání z ní totiž může vzejít, pouze pokud existuje ucelená moderní národní koncepce vzdělávání a na ní navazující závazná metodika pro výstavbu škol, aby byly výsledky fáze nula i financovatelné. V Česku zatím (na rozdíl od Německa) neexistuje. V případě Německé školy v Praze je situace ve srovnání s českým veřejným sektorem podstatně jednodušší. Jedná se o relativně autonomní subjekt, pro fázi nula mají v Německu metodiku i dobře koncepčně zpracované jednotlivé modely uspořádání moderních škol, částečně s oporou v legislativě. Vedení školy s ní má navíc i přímé zkušenosti a zřizovateli nechybí odvaha. I přesto jde o velmi odvážný krok s těžko předvídatelným výsledkem. Ať už ale bude jakýkoli, bude legitimní a hlavně společný.“