Šťastné a sebevědomé superdítě
V knize, z níž přinášíme dnešní ukázku, její autoři Radek Karban a Dana Burandová pomáhají rodičům rozvíjet potenciál jejich dětí a vychovat je tzv. na první dobrou.
totiž na úplně jiných věcech, zejména na jeho silných stránkách, talentech a přístupu k sobě i k životu.
Co všechny děti ve skutečnosti chtějí?
Existují tři druhy psychického hladu, které definoval kanadský psycholog a otec transakční analýzy Eric Lennard Berne: a) Touha po podnětech – např. hračky, změny prostředí b) Touha po uznání – souvisí s vaší pozorností a projevovanou láskou (např. pohlazením) c) Touha po uspořádání – časový řád vede k pravidelnosti a snižuje stres z toho, že dítě neví, co bude
Pokud není některý z těchto hladů uspokojen, začne se dítě dostávat časem do negativních stavů a to může vést k celé řadě psychických defektů. Např. hraní videoher = podle statistiky se nejčastěji objevuje u dětí, jimž rodiče nevěnují dostatek společného času. Děti se tak chtějí „zabavit“, až pak spadnou do kolečka závislosti. U menších dětí se nejvíce projevuje jejich touha po podnětech. Ideální jsou tak různé společné hry, ve kterých je rodič i dítě. U starších dětí se nejvíce projevuje jejich touha po uznání. Vytížení rodiče však častokrát jen mávnou rukou nad tím, že se dítěti něco povedlo, nebo mnohdy pošlou dítě do svého pokoje, když se jim přijde pochlubit. A hlad se tak ještě více prohlubuje. Pokud se vás dítě zeptá otázkou „A proč?“, odpovězte mu. I kdyby to mělo být „Opravdu sám nevím. I tatínek může někdy nevědět. Pokud tě to však hodně zajímá, pokusím se ti to zjistit, ano?“. Vyhýbání se odpovědi nebo snaha umlčet vede jen k odcizení a uzavření se před vámi. A to věříme, že nechcete.
Úspěšné neznamenají šťastné děti Každý z nás si přeje být šťastný a to je také náš ultimátní cíl, pro který děláme všechna naše rozhodnutí, říká profesor psychologie na Harvardu Daniel Gilbert. Než vám však prozradíme recept na štěstí, pojďme si říci, kdo to vlastně ten šťastný člověk je.
V pozitivní psychologii je šťastný člověk definován jako někdo, kdo zažívá pravidelně pozitivní emoce, jako je radost a hrdost, a nepravidelně negativní emoce, jako je smutek nebo úzkost. Štěstí je také spojené s uspokojením, uznáním, vděčností a potěšením. Určující je však to, jak se na něj sami díváme. Americký propagátor pozitivní psychologie Shawn Achor jednoho dne pozval skupinu lidí do místnosti a nechal je určit na jejich osobní stupnici, jak se cítí být spokojeni se svým životem. Pak je tři hodiny učil, jak různě se lze dívat na svět. Po třech hodinách se jich opět zeptal na míru spokojenosti s jejich životem. Najednou měla většina účastníků mnohem pozitivnější postoj a cítili se subjektivně šťastnější.
Co tím chceme říci? Že obrovsky moc záleží na tom, přes jaké brýle se na svět díváme. Můžete ho vidět jako temné místo plné nenávisti a zkažených lidí a je pravděpodobné, že to bude reflektovat i kvalitu a četnost vašich negativních emocí. Můžete ho však vidět jako krásné místo plné pozoruhodných lidí, a pak je pravděpodobné, že budete spokojenější a budete si uvědomovat i větší frekvenci pozitivních emocí. Velmi tak záleží na tom, v jaké rodině dítě vyrůstá. Zdali v kritické a pesimistické, nebo v rodině, ve které myslí rodiče pozitivně. Když se měřila míra štěstí u výherců v loterii, samozřejmě
Tipy na životní cestu pro vaše děti:
• Udržovat si svoji cestu a svobodné myšlení a zároveň nechat volně dýchat i ostatní kolem sebe.
• Hledat způsoby a směry, které jsou pro daného člověka ty správné a pravdivé.
• Pokud v něčem člověk selže, něco nezvládne, je třeba vzít si z toho poučení a pokračovat dál. Ničeho nelitovat, každá zkušenost je potřebná a prospěšná.
• Druhý člověk ti může poradit, hlavní rozhodnutí však vždy musí udělat každý sám. Jen tak bude jednat v souladu se svojí duší a srdcem.
• Je důležité používat svoji mysl a rozumové argumenty, ale ty musí být v harmonii s pocity a vnímáním.
• Pokud je člověk na životním rozcestí, je třeba dát si čas a s rozvahou vyhodnotit danou situaci. Pak zvolí ideální cestu pro další pokračování své životní etapy.
• Naučit si vážit svého času, abychom s ním správně hospodařili a zbytečně jej nepromarnili.
• Nezaobírat se zbytečnými strachy. Někdy může jít jen o nedostatek informací a znalostí.
Redakčně upraveno a kráceno