E-shopy místo lékáren
Skupina poslanců se snaží prosadit změnu zákona, která může zásadně proměnit naše zdravotnictví. Chtějí, aby si pacienti mohli objednávat na internetu medikamenty předepsané lékařem. Lékárníci proti návrhu protestují. Pokud jsem pochopil, mají dva hlavní důvody. První je, že změna nahrává e-shopům. Znevýhodňuje kamenné lékárny, zvlášť ty malé. Druhý důvod je, že dělá z lékárníka místo zdravotníka jakéhosi skladníka, který jen vydává krabičky s léky a vybírá doplatky. Občas taky prodá nějaké to lízátko.
První problém se netýká jen lékáren. Stejné změny dopadají na mnoho jiných byznysů, od knihkupectví přes železářství až po potraviny. Druhý problém je zajímavější. Lékárna je totiž zdravotnické zařízení.
Lékárník má pacientovi poradit s užíváním medikamentů tak, aby mu co nejvíce pomohly. Zároveň ho má varovat před případnými komplikacemi. Obyvatelé menších obcí by mohli vlivem konkurence e-shopů o tuhle službu přijít.
Z mého laického pohledu má ale zasílání léků na recept i jednu velkou výhodu. Je jí větší soukromí pacientů. Nejsem ještě ve věku, kdy bych pravidelně potřeboval nějaké medikamenty. Do lékáren chodím zřídka.
Podle mých omezených zkušeností stojí ve většině z nich klasický výdejní pult. Lidé s lékařskými předpisy se před ním řadí do fronty. Když na ně přijde řada, postupují ke krátké konzultaci s lékárníkem.
Nemohu si pomoci, ale připomíná mi to jeden vtip. Sedí pacienti v čekárně u lékaře. Vyjde sestra a prohlásí: „Kvůli GDPR nesmíme říkat jména, takže ten pán s tím syflem může jít dovnitř.“
Vím, že se lékárny snaží soukromí klientů chránit. Například umísťují na podlahu značky, u nichž má končit fronta, aby člověku u pultu nestál další zákazník hned za zády. Objednávka přes internet mi ale i tak připadá příjemnější. Občas je snazší komunikovat se strojem než s člověkem.
Uvědomuji si, že podobné skrupule jsou iracionální. Každý byl někdy nemocný. Na nemoci není nic směšného nebo zavrženíhodného. Lidé ale nejednají vždy racionálně. Za svoje zdraví je navíc odpovědný každý sám.
Zajímavé je, jak vidí český zdravotnický systém a lékárny cizinci. Jedno srovnání před časem natočila Američanka jménem Jen žijící v Praze. Dá se najít na jejím YouTube kanálu DreamPrague. Chválí v něm americké „drugstores“.
Je to něco jako české lékárny na steroidech. Mnoho medikamentů, jež se v nich prodávají volně, je u nás na předpis. Jen říká, že v drugstoru „nemusíte vysvětlovat své zahanbující onemocnění českému lékárníkovi, který vás bude soudit a pak vám předepíše nějaké bylinkové nebo houbové kapky, které ani nefungují“. Možná by nebylo od věci zkusit české lékárny americkým drugstorům přiblížit.
RADEK JOHN redaktor LN
Vím, že se lékárny snaží soukromí klientů chránit. Například umísťují na podlahu značky, u nichž má končit fronta, aby člověku u pultu nestál další zákazník hned za zády. Objednávka přes internet mi ale i tak připadá příjemnější.